Rudymu Linkovi zachránil pravděpodobně život, když ho při jednom ze společných vystoupení v Praze včas odtrhl od probíjející elektřiny v kombu. Vůbec rád vystupoval u nás, Robert Balzar trio s ním dokonce natočilo výtečné album „Tales“ (2008) – JOHN ABERCROMBIE. Bohužel tato kytarová hvězda (v pravém slova smyslu), jeden z nejuznávanějších umělců mnichovské značky ECM, zemřel 22.srpna ve věku 72 let na selhání srdce…

John Abercrombie natočil téměř padesátku alb. Nemá smysl se rozepisovat o jeho životních a muzikantských cestách naším pozemským světem. Tam nahoře bude dozajista pokračovat; poslední roky rád experimentoval a hledal nové způsoby jazzového vyjádření. Pro mne zůstane páteří jeho hudby tato čtveřice alb:

„Timeless“ – jeho debutové album z roku 1975, v triu s Janem Hammerem a Jackem DeJohnettem. Místy nadupaný, ale každopádně probarvený jazz-rock s excelentními instrumentálními výkony, nad nimiž dodnes kroutím hlavou. Slyšel jsem ji totiž již rok po vydání a prostě jsem nevěřil svým uším. Mahavishnu Orchestra, Return To Forever, Billy Cobham, S.B.B měli teprve přijít… Mohl za to jeden sklář v Crystalexu Nový Bor, kde jsem byl po devítce na brigádě; měl totiž styky se Západem. Elpíčko si nahrál na kazetu a magnetofon míval v práci, aby mohl v pauze poslouchat muziku. A já s ním.

„Characters“ – natočil si ho v roce 1977 sám, jen se svými kytarami, a je nesmírně křehké; nejkomornější album, jaké může vůbec být. Oproti předchozí desce zcela na opačném pólu…

„Arcade“ – album, jež následuje po „Characters“, tentokrát s kvartetem, v němž hráli ještě pianista Richie Beirach, kontrabasista George Mraz a bubeník Peter Donald. Nádherná deska, plná barev, melancholie a zároveň neokázale vzedmutých emocí. Obě desky jsem koupil za pár korun ve velkém výprodeji na začátku devadesátých let, kdy elpíčka vytlačil nový nosič CD a soudilo se, že vinylům natrvalo odzvonilo…

„Open Land“ – skvostné CD, vydané v roce 1999 a dokazující, že Abercrombie prostě odmítá ustrnout. Mám tohle album nejraději, neboť jde o jednu z nejlepších fúzí komorního jazzu se soudobou vážnou hudbou, jakou znám. Protože zcela nenásilně, jakoby mimochodem, přirozeně. Společně s kytaristou se na ní podílejí houslista Mark Feldman, trumpetista a křídlovkář Kenny Wheeler, saxofonista Joe Lovano, varhaník Dan Wall a bubeník Adam Nussbaum. A ten obal! Cover foto se smutnou dívenkou za oknem vlaku…

A stejně věřím v nesmrtelnost!

Related Posts

2 komentáře

  1. Zdeněk

    A co krásná muzika s Ralphem Townerem /Sargasso Sea, Five Years Later/?

    Odpovědět
    • Jan Hocek

      Samozřejmě, ale tento text není výčtem jeho úctyhodného díla, nýbrž poklonou skrze pro mne „iniciační“ alba… Každopádně díky za připomínku, jež svědčí o tom, že Abercrombie oslovil každého vnímavého posluchače…

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*