Když v jazzové žíle koluje Ravel...
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Overall Score

V těchto dnech spatří světlo jazzového světa další album švýcarského klavírního tria VEIN. Na německé značce Double Moon Records vychází další z jeho projektů fúze jazzu a klasické hudby – „Vein plays Ravel“.

Toto basilejské trio, jemuž jsou jazzové mantinely těsné, navštívilo s úspěchem i Českou republiku – v roce 2013 vystoupilo na Jazz Goes To Town v Hradci Králové s Rickem Margitzou, letos v lednu absolvovalo dva koncerty v pražském Jazz Docku. Tvoří jej dva sourozenci, pianista Michael Arbenz a bubeník Florian Arbenz, oba s bohatými zkušenostmi nejen z jazzu, ale také vážné hudby (Pierre Boulez), za kontrabasem stojí Thomas Lähns, jenž má za sebou spolupráci třeba s Peterem Eötvösem. Trio pak na poli jazzu koncertovalo a nahrávalo s takovými osobnostmi, jakými jsou třeba Greg Osby, Dave Liebman, Wolfgang Puschnig či Bennie Maupin…

Michael Arbenz obdržel v roce 2000 Evropskou kulturní cenu právě za snahu spojovat jazz s klasikou. V novém albu, v němž jeho trio interpretuje pouze Ravelovu hudbu, dosáhl nesporně svého dosavadního vrcholu. Vein uchopil tohoto skladatele navýsost modernisticky, se šťavnatou expresivitou, aniž by potlačil impresionistické či neoklasicistní konotace, a přitom zůstal oběma nohama v úrodné jazzové půdě. Zářným příkladem budiž osobitá adaptace patrně nejslavnějšího a nejhranějšího Ravelova díla – „Bolero“ je tady vskutku pojato strhujícím, dechberoucím způsobem. Od samotného začátku trio vytváří napětí, k základnímu klavírnímu motivu ve střetu s lichým rytmem se postupně přidá tenorsax hostující britské jazzové legendy Andyho Shepparda a švýcarští dechaři Martial In-Albon (trubka, křídlovka), Florian Weiss (trombon), Nils Fischer (sax, basklarinet) a Noah Arnold (sax). Zprvu se zvuk blíží west-coastu Davea Brubecka, ale s přibývající gradací a zahušťováním nabývá na síle hard-bop, až vše vyvrcholí bezmála bigbandovými sazbami, oscilujícími mezi swingem a free-jazzem. Slyšel jsem již několik zdařilých jazzových úprav Bolera, ale tohle mne doopravdy dostalo!

Již úvodní třívětá suita „Le Tombeau de Couperin“, inspirována barokní hudbou a zkomponována v letech 1914-17, nepůsobí v jazzovém hávu nijak těžkopádně, naopak. Elastická rytmika, vzorná práce celého tria s dynamikou a zvukovými barvami, schopnost vytvářet hustá přediva nástrojových hlasů i dodávat výslednému zvuku naléhavost (Prélude). V prostřední části (Forlane) je hudba přemýšlivá, zadumaná, Vein se doslova mazlí s náladou hudby, skvostné jsou vyhrávky i sólo kontrabasu. Toccata je pak příkladem nevšedního hráčského umu bubeníka, přičemž projev celého tria nabývá na intenzitě, aniž by hudba jakkoli sklouzla ke kopírování barokního mustru (stejně jako v případě Ravela). Následující „Blues“ trio vyňalo z původně houslové sonáty a podařilo se mu podivuhodným způsobem napumpovat bluesový smutek vášnivými rytmy evokujícími až tango; kontrabasista zde navíc exceluje ve hře smyčcem. Původně impresionistická kompozice pro sólový klavír „Pavane pour une infante defunte“, jejíž antré tady obstarává lahodný kovový zvuk kalimby, zachovává onu jemnou barevnost také díky perlivému pianu a citlivému kontrabasovému hlasu. „Mouvement de Menuet“ je další Ravelovou skladbou, inspirovanou barokem (původně to byla sonáta pro klavír); klavírní trio zde posiluje Sheppardův tenor, jenž s tepající rytmikou dodává hard-bopovou hutnost, včetně baladické naléhavosti. Album pak vrcholí nadmíru současně uchopenou svižnůstkou „Five o´clock Foxtrot“, jež pochází z Ravelovy druhé (a poslední) opery „Dítě a kouzla“. Ta byla výrazně ochucena o jazz a ragtime, což trio Vein významně posunulo k moderním groovům, místy až narockovělým riffům, se strhujícím klavírním sólem a nápaditými ozvěnami archaického jazzu…

Bravo!

Zde možno poslechnout ukázky.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*