Letošní LETNÍ BAROKNÍ SCÉNA v Chrudimi přívítala ve dnech 17.- 19.srpna olomoucký soubor ENSEMBLE DAMIAN s uměleckým vedoucím, skladatelem, muzikologem a violistou Tomášem Hanzlíkem. Tři koncertní večery proběhly opět ve stylových prostorách Muzea barokních soch.
První večer 17.srpna zazněla barokní serenata „Il natal di Giove“ (Zrození Jupitera) Carla Müllera, již zapomenutého skladatele z Jaroměřic nad Rokytnou. Toto oslavné dílko zkomponoval na libreto Pietra Metastasia v roce 1748 patrně u příležitosti narozenin hraběte Jana Adama Quastenberga. V jaroměřickém archívu bylo objeveno teprve nedávno a Tomáš Hanzlík jej uvedl v novodobé premiéře letos v červenci na Olomouckých barokních slavnostech. Děj, inspirovaný antickou mytologií, je jednoduchý – točí se kolem špatně vyloženého proroctví. Kvůli němu má být obětována krétská princezna Melite, jenže její sestra Amaltea ji nechce opustit a hodlá její osud sdílet s ní. Melite je samozřejmě proti. Naštěstí se objeví bohyně Themis a oznámí zrození Jupitera, jehož se obě princezny mají stát naopak opatrovnicemi. Skrze tento děj autor apeluje na tři základní křesťanské ctnosti: lásku, naději a víru.
Chrudimské provedení, řízené tradičně Hanzlíkem od violového pultu, bylo po instrumentální stránce šťavnaté, dynamické, plnokrevné. Třináctičlenný soubor, včetně dvou barokních trubek, zněl v předehře až höndelovsky. Během celého představení perfektně frázoval, žádný nástroj či sekce nevyčnívaly, kontrapunkticky hutný proud ani jednou nezakolísal. Pěvecké výkony už ale tak vyrovnané nebyly. Ne, o žádný průšvih nešlo, jen kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými sólisty byl nepřeslechnutelný. Začnu od spodních příček. Tenorová role kněze Cassandra byla přidělena kontratenoristovi Filupu Dámecovi; zpíval ji co do frázování a výslovnosti bezchybně, ale místy se zcela ztrácel v instrumentálním jiskření. Prostě chyběla ta správná hlasitost, potažmo zvučnost. Sopranistka Aneta Ručková jako Amaltea nezklamala, ale ani nenadchla; její hlas byl občas příliš ostrohranný, jakoby příliš tlačila na pilu. Zato alt Vojtěcha Pačáka v roli korybanta (ochránce) Adrasta, jehož part patří k těm nejobtížnějším, se mi líbil nesmírně; zvládal i složitou a vypjatou koloraturu. V tomto směru ovšem kralovaly dvě ženské postavy, jimž nechyběla nejen zvučnost a přesvědčivá emocionalita hlasu, ale také výborně zvládnuté frázovaní a dokonalá artikulace – Melite v podání Hany Holodňákové a Themis taktéž sopranistky Dory Rubart-Pavlíkové. A jak už bývá u těchto barokních děl zvykem, večer vyvrcholil výrazně optimistickou sborovou árií, do níž se zapojili nejen pěvci, ale také obsluha onoho Theatra Schrattenbach (Hanzlíkovy rozebíratelné divadelní scény vycházející z poetiky barokního divadla). Sbor tak čítal deset hrdel a zpívalo mu to náramně…
Zatímco byly dvě první Hanzlíkovy neobarokní opery „Endymio“ a „Yta Innocens“ uváděny dosud zvlášť (a nebo „Endymio“ ve spojení s „Torso“ – viz. článek „NA OLOMOUCKÝCH BAROKNÍCH SLAVNOSTECH ZAZNĚLY OPERY ENDYMIO A TORSO SPOLEČNĚ„, v letošní sezóně je Ensemble Damian spojil do jednoho koncertního provedení s ustálenou sestavou instrumentální i vokální. Nejinak tomu bylo 18.srpna v Chrudimi. K oběma dílům chovám zvláštní náklonnost; „Endymio“ zní snad už posté z našeho auta (a naživo jsem ji se ženou slyšel již pětkrát) a „Yta Innocens“ představuje moje vůbec první setkání s Hanzlíkovou operní tvorbou, díky němuž jsem byl chycen (ale nikoli obelstěn, řečeno s Kainarem).
„Když každý chce milovat každého, je to stejné, jako když každý nenávidí každého…“ zní motto opery „Endymio“. Tento sličný mladík z antických časů byl chápán jako symbol věčné krásy. Autorem hudby i libreta byl regent kroměřížského piaristického hudebního semináře P.David Kopecký. Úspěch opery podnítil Kopeckého k napsání dalšího opusu, a to právě „Yta Innocens“. Ta zazněla o rok později v den narozenin kroměřížského biskupa, kardinála Wolfganga Schrattenbacha. Pojednává o dvorských intrikách, jež spustí údajná nevěra Yty, novomanželky švábského krále Henrika, který ji vlastníma rukama svrhne do propasti. Ta však pád zásahem božstva přežije. Co bylo dál, není ani tak důležité. Děj často vyvolává spíše úsměv na tváři, neboť až dětinská naivita je z dnešního pohledu opravdu mnohdy dokonce směšná. Ten ale okamžitě smete emocionální zážitek ze samotné hudby. Ostatně i obě opery staly se předmětem intrik; jejich obrovský úspěch vzbudil žárlivost kardinálových hudebníků z Itálie, kteří nakonec docílili odvolání Kopeckého z Kroměříže. Z obou oper se dochovalo pouze libreto. Hudbu novodobě oživil Tomáš Hanzlík, inspirován dobovou hudbou kroměřížských piaristů.
V Chrudimi opět zazářila naplno naléhavost sborových partů a zhutnělý pseudobarokní minimalismus instrumentálních partů, jenž ale ani v nejmenším samotné barokní zdroje nedehonestuje. V „Yta Innocens“ je patrný též vliv romantismu. Nástrojové složení Ensemble Damian, jež se už tak striktně nedrží historicky poučenému provozování barokní hudby, bylo ozvláštněno nymanovsky pojatým saxofonem (alt). Vedle varhanního pozitivu či spinetu je využíván klavír, který místy dosahuje minimalistického zvuku a´la Glassworks. Přiznám se, že mám v Endymiovi jednu árii, při níž mám co dělat, abych udržel slzy emočního dojetí; jde o závěrečný part hlavního hrdiny v rytmu danse macabre. Nynější představitel, kontratenorista Jan Mikušek, zazpíval s neobyčejnou naléhavostí koncentrovaného smutku a byl jsem moc rád, že jsem seděl v poslední řadě. Ostatně i v roli Henrika podal výborný výkon. A v hororové scéně s barokně vyvedenými netopýry a s vlastním černým svědomím mi připomněl svou sugestivní narativitou dokonce rockového mistra hrůzy Alice Coopera! Svým zvučným basem ozdobil obě opery Daniel Klánský. Rok od roku se zlepšuje tenorista Radek Prügl. Tentokrát se mi líbily i všechny ženské představitelky. Nádherně přirozeným altem, bez jakýchkoli manýr, vládly Jana Synková a především Dorota Smělíková. Ovšem sopranistky opět kralovaly, ať už Markéta Israel Večeřová, jejíž čistý a průrazný zpěv dosahoval až stratosférických výšin, či v roli Yty Kristýna Vylíčilová, jejíž zpěv je zase více procítěný. Úchvatný zážitek!
V sobotu 19.srpna bylo lapidárium Muzea barokních soch v Chrudimi zaplněno vskutku po všech stránkách. Nejen diváky, ale také hudebníky. Ensemble Damian tvořilo až 21 hráčů, kdy byly posíleny i žestě a dřeva. Měl jsem dojem, že i těch barokních soch přibylo. Bylo to pravděpodobně způsobeno mým paralelním sledováním shodných gest účinkujících na pódiu a dobových svatých. Serenáta „La contesa de´Numi“ (Spor bohů) je totiž cele postavena na sledu recitativů a árií jednotlivých aktérů, podpořených výraznou pantomimou všech postav. Tady zpěváci a zpěvačky dosahují svého interpretačního vrcholu co se týče všestrannosti projevu.
„Spor bohů“ zkomponoval neapolský skladatel Leonardo Vinci na libreto Pietra Metastasia u příležitosti narození francouzského následníka trůnu v roce 1729. Námětem je hádka olympských bohů a alegorických postav o to, kdo ho bude mít právo vychovávat. Nakonec se tohoto úkolu zhostí všichni. Hanzlík při inscenování tohoto barokního kusu prokázal smysl pro komično jako z časů zlaté éry němé grotesky. Důkazem jsou toho především dvě scény. V první se sopranistka (výtečně zpívající) Dora Rubart-Pavlíková pasuje na nejlepší kojnou, neboť má nejkvalitnější mateřské mléko, což patřičně demonstruje, druhá je pantomimickou kreací na téma manipulace s kojencem, při níž zpívá taktéž výtečná sopranistka Hana Holodňáková v roli Fortuny. Dalším kladem jsou výborně zvládnuté ženské vokální party mužskými zpěváky: soprán Leandra Lafonta (původem Kolumbijec, nyní usazený v Německu) a Filipa Dámece byl skvostný, alt Jana Mikuška nádherně průzračný. Ten se navíc blýskl jako instrumentalista, neboť zvládl výrazný sólový part též na barokní cimbál (salterio tedesco). Finále bylo opět ve znamení bujaré sborové oslavy.
Ostatně i sama Letní barokní scéna v Chrudimi vyvrcholila oslavným barokním ohňostrojem, aranžovaným k sice reprodukovaným tónům Bachova „Air“ a Vivaldiho „Letní bouře“, ale přesto výrazově efektním (ačkoli si na ohňostoje nepotrpím).
Nezbývá, než zatleskat všem, kteří se zaloužili o další ročník tohoto kulturního vzedmutí v letní Chrudimi!
(foto a video: Jindřich Balous)