Jelle van Giel Group na cestě za (ne)známými jistotami
zvuk
obal, booklet
hudba
4.5Overall Score

Před dvěma lety jsem tady recenzoval vydařerný debut JELLE VAN GIEL GROUP pod názvem „Songs For Everyone“; nyní východoslovenský label Hevhetia vydává septetu tohoto berlgického bubeníka a skladatele druhý titul: „The Journey“. Je to opět jazz pro každého, příjemný na poslech, nijak překomplikovaný, nezahlcený notami, přesto uspokojí i náročnějšího posluchače…

V sestavě došlo k výměně obou saxofonistů; místo Stevena Delannoyeho přišel Bart Borremans (trenorsax) a Erika Bogaertse vystřídal na postu altsaxofonisty Tom Bourgeois. Jelle van Giel Group vedle lídra ještě tvoří Carlo Nardozza (trubka, křídlovka), Tim Finoulst (kytara), Bram Weijters (piano) a Janos Bruneel (kontrabas). CD upoutá vydařeným coverem, potažmo celým obalem, za kterým stojí známý bruselský grafický designer Sébastien Gairaud.

Více než sedmapadesátiminutové album „The Journey“ tvoří osm Gielových kompozic. Jsou inspirovány cestami, jež podnikáme, abychom naplnili naše sny, touhu a snahu objevovat nový svět, neprozkoumané prostředí, terén kolem nás. A v těch dálkách pak poznáváme především sami sebe, svůj domov a naše nejbližší.

Určující je hned úvodní track, titulní „The Journey“; přivádí posluchače na cestu jazzem, v němž jednu vrstvu tvoří klavírní trio s podporou kytary a tu druhou tři dechové nástroje, jejichž společné sazby dosahují až bigbandové síly. Z této základní, umně propracované materie (Jelle van Giel je vskutku výtečný aranžér!), se odlepují jednotlivé nástroje k sólům, které jsou dlouhé tak akorát, takže nerozmělňují hudební tok. V této souvislosti bych vytkl dvěma kompozicím na albu zbytečnou délku, která nakonec vede k unylosti, respektive kolovrátkovitosti – v „Lullaby For Nelle“ navíc klavír evokuje ten Maláskův Romantický , a to jazzový fanoušek opravdu vydrží poslouchat jen řádově pár desítek sekund (s prominutím), a hard-bopovka ochucená latinou „Bonito“ je po půli zoufale předvídavá.

Sedmička muzikantů pak už ale jen těší posluchačovo ucho. V nápadité skladbě „Fuzz“ se snoubí hard-bop s jazz-rockem a dechy i jednotlivá sóla gradovanou intenzitu podtrhují. „Just A Little Waltz“ nepostrádá samozřejmě valčíkový půdorys, ale skladba se neustále dynamicky i strukturálně proměňuje; altkař tady zahraje vynikající sólo, stejně tak kontrabasista a vše završuje pan bubeník. Kytarista se zaskvěje dvě a půl minutovým sólovým antré v „Colorious“, z něhož se vyloupne výrazný motiv, nádherně rozvíjený především altkou; Tom Bourgeois podává vůbec výborný výkon na celé desce – však patří tento třicátník k nejnadějnějším belgickým hráčům své generace (navíc je i skladatelem na poli klasické a filmové hudby!). Vrcholem alba je předposlední track, lyrický skvost „The Hidden City“ – z hudebního toku vzlíná smutek, umocněný zvýrazněným tenorovým hlasem, piano vykresluje jímavé téma, završené dialogem s kontrabasem, který se tu posléze zaskvěje brilantním sólem. Finále alba je pak ve znamení svižnůstky „Heading Home“, jež hbitě swinguje a všichni se tu střídají v sólech; takový přímočarý jazz nikdy neomrzí, natož urazí, pakliže je ale zahraný s otevřeným hledím. A to pro Jelle van Giel Group platí setsakramentsky!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*