Alternativní poselství Kolektivní halucinace
zvuk100%
obal, booklet90%
hudba80%
texty100%
93%Overall Score

Kladenská kapela KOLEKTIVNÍ HALUCINACE na sebe upozornila již před třemi lety svým debutem „Bůh z Umakartu“. Letos vydala na značce IndiesMG druhé album, jež dostalo titul „Kosti“. „Kosti jsou symbol něčeho, co zůstává, i když staré už odešlo a nové se zatím rodí,“ vyjádřil se Tomáš Příkaský, bubeník a perkusista skupiny. Dalšími členy jsou Jakub Muhlfeit (zpěv, kytary, iPAD), Robin Tichopád (baskytary, zpěv, microKorg) a Jaroslav „Habří“ Habrda (el.kytara, zpěv, metalofon). Nahrávka vznikla ve studiu Animan Kopřivnice Tomáše Neuwertha, který v několika skladbách přispěl jako hráč na klávesy, kytaru a perkuse.

Hudba i texty všech deseti písní vznikly kolektivně, a vůbec nejde o plody halucinace. Odrážejí naši současnost, pravda, s celou její tíží a existenciální nejistotou; žijeme opravdu na hranici epoch. Každý den se váhy víry v humanitu a demokracii převažují na tu či onu stranu. Opravdový člověk je nyní nejohroženější živočišný druh… Ostatně již samotné názvy dostatečně naznačují, jaké je jejich poselství: třeba „Člověk je chybou“, Cizinec člověk“… (tyto písně dokonce ohraničují celou desku). A v případě Kolektivní halucinace jde skutečně o poselství, byť mnohdy poněkud bezvýchodné, nihilistické. Ale po jazykové stránce na velmi dobré úrovni; chybí poměrně častá textová neomalenost, šroubovanost, klopýtavost a mnohdy až bezradnost či prázdnota, jež zaplavují rockové texty dnes a denně… („Co z nás zbude/když nás bude/užírat strach…“)

Muhlfeitův sólový zpěv mi evokuje Tonyho Ducháčka z nejlepších let Garáže, potažmo Tomáše Hampela z Prouzy v období prvních dvou alb. To znamená obrovské plus. Vokály ostatních členů zdobí tuto alternativní rockovou kapelu též. A instrumentální stránka? Nejde o tvrdou, nijak překomplikovanou, zvukově hutnou podobu alternativy; Kolektivní halucinace pracuje více s náladou, vycházející z textu; vedle prvků progresivní elektronické hudby, občas psychedelické či ambientrní příchuti, nebojí se rockovou estetiku i (zdánlivě) shodit popíkem a´la Janek Ledecký! Tak zní třeba píseň „Kolísám“. Bez studu sáhne i po folk-rocku; v této souvislosti se musím zmínit o nesmírně sugestivní písni „Jan 69 (Ruce z popela)“, jež díky takové instrumentaci umožňuje posluchači soustředit se plně na neobyčejně silný text, který je ale hudbou patřičně umocněn. Však byla tato píseň vybrána jako pilotní singl a Jan Drozda k ní natočil výtečný klip. Kapela jej doprovodila poselstvím (a jsme zase u tohoto slova!), jež musím citovat v plném znění:

„Dnes opět vidíme lidi, kteří se díky svému výraznému nevzdělání řítí do nějaké strašné pasti, ve které země už byla, dokonce několikrát, a vždycky se do ní řítila s jakousi slepotou. Máme nevyřčenou povinnost být iracionální idealisté, jinak se naše společnost rozpadne. Je třeba dokola opakovat takzvané naivní pravdy a základní myšlenky, když jsme zcyničtěli uprostřed všeho přepychu a toho všeho, čeho se nám údajně nedostává. Je nutné si minulost uložit do vědomí a vědět, že patří k přítomnosti a nelze ji vymazat, zapomenout, ani změnit. Proto Jan69!“

V taktéž naléhavé písni „Dobro a zlo“ Kolektivní halucinace cituje „mám naději/že uslyším/tvé tiché volání…“ (Pavel Bobek – „Ruby, nechtěj mi lásku brát“), což mne po hutných kytarových vyhrávkách usadilo. Ano, často si poslední roky kladu otázku, jak je možné, že se našinec na jedné straně rozplývá nad milostnou písní, a na té druhé přeje tisícům lidí smrt… A v baladické skladbě „Chvíle“ dokáže kapela vystihnout náladu chvíle před rozedněním, „chvíle, než otevřeš oči…“, kdy „člověk vlastně je i není.“

Doslova úderem mezi oči je pak předposlední píseň „Vagon“. Varhanní antré, jímavá nálada, jaro jako naděje pro stáří, to vše z pohledu železničního vagónu; náhle industriální rytmus a … vyloupne se téma holocaustu! „Fénix z lidského popela“, to je fakt silný slovní obrat! „Ztratí se/kdo zapomene…“ a přijde hudební gradace ve stylu gotického rocku.

A husí kůže…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*