Power-jazz s citovým nábojem
zvuk90%
obal90%
hudba90%
90%Overall Score

Akustická síla saxofonu a bubnů! To stojí v podtitulu debutového alba polského tria TRYLOBITY GROUP s názvem „Burning Stones“. Album vyšlo na wroclawském labelu Luna Music a podpořil jej také JazzPort!

Trio založil saxofonista Slawek Dudar. Před třemi lety jsem recenzoval vynikající album jeho kvarteta „Inside City“, nyní se vrhnul do víru power-jazzu. Jeho altsaxofon doplňuje baryton a tenor Janusze Brycha (Jorgi Quartet, Piotr Wojtasik Quintet…) a rytmiku tvoří pouze bubeník Mateusz Maniak (přední osobnost vratislavské jazzové scény, také člen Filharmonie Kaliska). Rytmickou složku samozřejmě střídavě podporují i oba saxofonisté, a to výraznými minimalistickými figurami. Album má stopáž pouhých 28 minut a 23 sekund, ale v případě tohoto tria to je nespornou výhodou. Nedochází k rozmělnění energie ani hudebních nápadů, sedm skladeb má tak patřičný říz, aniž by se rozpadla jejich stavba a melodičnost, na power-jazz neobvykle silná a dokonce i lyrická. Pět skladeb složil Brych, dvě pak Dudar. Koncept jejich tvorby je založen na absolutní svobodě hudebního projevu, na dialozích, případně hádkách, jež ale posouvají výraz k opravdovým lidským emocím.

Hned v úvodní „Acoustic Power“ pracuje trio s vypjatostí i zklidněním, nositelem emocí je tady altka, zatímco baryton zahušťuje rytmickou linku. Následující „Free Electrons“, nejdelší kompozici na albu (5:48), zdobí výrazný melodický motiv, jehož lyrismus postupně zhutňuje dvojhlas altky a tenoru, který pak vystřihne ostré sólo. Ve skladbě „Space“ ožívají groovy, posléze i rockové riffy a sólové party rozšiřuje i bubeník. Žiletkovou řízností se vyzmačuje též svižnůstka „Trylobity“, v níž kraluje vskutku excelentní barytonsax. V „Musical Theatre Richard G.M.“ slyším náznak ústředního hudebního motivu z filmu „Mission Impossible“, což je v kontextu power-jazzové nálady obvzlášť vzrušující. Následující „Sketch One“ překvapuje nečekanými zlomky ticha, kdy se trio odmlčí, aby se nadechlo až k free-jazzu. O to hlouběji pak zapůsobí závěrečná „Jidysz“ s perkusivně znějícími bicími a repetetivně uchopeným fragmentem táhlé židovské melodie…

Power-jazz se snahou o citový rozměr, to se hned tak neslyší; výborně!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*