Marcin R.Malinowski natočil album s Jeroenem de Rijkem
zvuk100%
obal80%
hudba70%
83%Overall Score

Polský fusion-jazzový klávesista a skladatel MARCIN R.MALINOWSKI je čtenářům JazzPortu poměrně dobře znám; např.počátkem letošního roku jsem tady recenzoval jeho album „Tales From the Dawn Of Millennium“, jež odsahovalo nevydané nahrávky z minulosti. Nyní přišel se zbrusu novým autorským titulem „Boogie Napastak“, jež si opět vydal ve vlastní režii. Jde již o třetí sólové album a obsahuje materiál z posledních dvou let, který natočil s nizozemským perkusistou Jeroenem de Rijkem. Jde o osobitou fúzi jazz-rocku a nu-jazzu…

Malinowského spoluhráč Jeroen de Rijk patří k nejvyhledávanějším světovým perkusistům napříč žánry. Od roku 1981 se podílel na třech stovkách alb a bezpočtu koncertů (Michael Jackson, Bruno Mars, Mezzoforte, Yellowjackets, Metropole Orchestra, George Duke, Pat Metheny, Chaka Khan…). V jazz-rockové jízdě „Touch Wood“ navíc vedle niemenovsky zabarveného syntezátoru a perkusivních polyrytmů kraluje hostující finský kytarista Kai Korteila, vycházející z ostrých rockových riffů, a rytmické podloží zhutňuje italský baskytarista Enrico Galetta. Mimochodem oba tito muzikanti patří do sestavy Malinowského souboru eConnection, jenž před dvěma lety natočil výborné album „Yakamoz“, které jsem tady také recenzoval.

Album otevírá devítiminutová titulní kompozice „Boogie Napastak“. Napastak je arménsky králíček, o němž je také tradiční arménská dětská říkanka, kterou v závěru za zvuku lidové arménské dechovky recituje Malinowského žena Gayane. Předchází tomu proměnlivý elektronicky hudební tok, z něhož tu se vyloupne perkusivní sólo, onde el.piano. Následující „B on a 3“ má hodně blízko svižnému popu s příměsí R´n´B, což není zrovna můj šálek kávy; naštěstí nechybí výtečná sóla el.piana a perkusí. Výrazně melodická, syntezátorovou lyrikou zabarvená skladba „Delon, Delon“ se vztahuje k tehdy dvouleté Malinowského dceři Delle Aysudě, která když slyšela delon, delon, tak se začala točit dokolečka (což je na nahrávce také slyšet). Vrcholy alba jsou dvě rozměrnější kompozice, kde oba protagonisté prokazují smysl pro dynamiku, stavbu a ozvláštňování hudebního toku. „Kikamukika“ (14:30) upoutá již ambientním antré, do něhož se zařezávají davisovské fráze. Celá skladba je pak postavena na minimalisticky vrstvených klávesových hlasech, jimiž prorůstají perkuse; pozvolna zvuk nabývá na intenzitě, klávesové plástve se občas drobí, rozpouštějí se, aby vznikly nové, hustší. Tady se fusion-jazz organicky snoubí se soudobou vážnou hudbou. Opravdový majstrštyk! Závěrečných více než 10 minut tvoří „MM Hava-8.60 Suite“, houstnoucí, gradující propletenec elektronických partů a perkusivního přediva…

Ukázky z alba s možností stažení naleznete třeba zde.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*