Když je Jaroslav Šimíček Quartet kvintetem...
zvuk90%
obal, booklet100%
hudba90%
93%Overall Score

JAROSLAV ŠIMÍČEK QUARTET natočil debutové album před osmi lety („The Way Home“) a od té doby se jeho sestava radikálně proměnila. A aby byla proměna dokonalá, kvarteto nyní vydalo další desku, jež se zove „Quintet“. Jediné, co zůstalo neměnné, je lídr a vydavatel – Šimíček a Arta Records…

Kontrabasista a výhradní autor repertáru Jaroslav Šimíček, známý z mnoha projektů (Jan Štolba Quartet, Shadde Yadda, Prime Time Voice atd.) se obklopil opět výtečnými instrumentalisty. Saxofonista David Fárek prošel třeba kapelami Nedaba a Hot Line, pianista Vít Pospíšil je spojen s Lubošem Andrštem a Jazz Efterrätt, bubeník Dušan Černák, původem Slovák, je pak představitelem progresivních proudů v tuzemském jazzu. A tím členem navíc, díky němuž mohlo kvarteto natočit album „Quintet“, je původem welšský tenorsaxofonista Osian Roberts, jenž se etabloval na naší scéně a hraje třeba s Najponkem, Janem Kořínkem či Ondřejem Štveráčkem.

Šimíčkova formace vychází naprosto jasně z hard-bopu. Její sytý zvuk umocňuje saxofonový dvojhlas, nejčastěji tenorový. Sólové chorusy obou saxofonistů jsou plnokrevně frázované, v baladách klenutě melodické až zpěvné, a znamenitě se doplňují. Vedle hutné rytmiky, jíž nejsou cizí ani nadupané groovy, je pak výrazově nejbohatším hlasem piano…

Na ploše 54 minut je rozprostřeno devět lídrových kompozic. Album velkolepě otevírá trojdílná „New Suite“ (Part I.-III.). V úvodní části zní razantní basový riff, opředený polyrytmy a sazbami dechů; zdobí ji úchvatné klavírní sólo, v němž se střetává reichovský minimalismus s McCoy Tynerem. Po baladické, ovšem patřičně vygradované druhé části, si může posluchač vychutnat nejprve frázovaný saxofonový souzvuk a po excelentním kontrabasovém sóle též pravou tenorovou bitvu. Z balad se mi nejvíce líbí „Peace“, protože ono nabluesovělé piano je prostě lahodné! Nádherná je též „White And Black“; začíná sice až gospelově, a to díky lyrického dialogu sopránky s pianem, ale poté přijde na řadu emotivnější spirituál s vůdčím hlasem tenora. Balady na tomto albu nejenže jsou pohlazením svou lyričností, ale fungují jako nadechnutí před energií nabitými svižnůstkami. V šestiminutové kompozici „Agara“ obohacují hard-bop jak řemen excelentní groovy a sóla kontrabasu, tenoru a bicích. „For Matěj“ je při svižných sazbách rozvernou skladbou s nápaditým dialogem saxů, po němž ale přijde nečekaný zlom s bluesovým pianem, posléze vystřídaný sekanými frázemi, ústícími do řízného dueta tenora a bicích. A ve skladbě „Lavradeiro“, ochucené latino-americkým kořením, vystřihne Šimíček vskutku excelentní kontrabasové sólo. Album pak vyústí do krátkého klavírního preludia „Imprints – epilog“…

Skvělý počin!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*