Coming Martin Konvička!
zvuk80%
obal90%
hudba85%
85%Overall Score

Domácí jazzová scéna získala dalšího mladého, nesmírně talentovaného jazzového instrumentalistu a skladatele! Jeho jméno je MARTIN KONVIČKA a se svým triem vydal nedávno první autorské album „Coming Homo“. Osm kompozic, jež debut obsahuje, vznikaly od počátku loňského roku. Nahrány pak byly v letošním březnu v brněnském Divadle na Orlí v režii Jana Košuliče; mimochodem odtud vycházejí čím dál zajímavější nahrávky (jde v podstatě o studio brněnské JAMU). Album vyšlo jako digitální na Bandcamp.com a je přístupné také na Spotify, iTunes a YouTube.

Martin Konvička, původem z Přerova, v současné době studuje na Janáčkově akademii v Brně. Jeden rok strávil na studiích v Grazu. Je držitelem stipendia festivalu Struny podzimu pro mladé talenty. Pohybuje se napříč mnoha hudebními žánry (hip-hop, soudobá vážná hudba, free-jazz, progresivní rock…). Spoluhráče má neméně zdatné a všeobjímající; slovenský kontrabasista Peter Korman se pohybuje na široké progresivní scéně, bubeník Marek Urbánek již patří k ostříleným sidemanům (Najponk Trio, Petr Beneš Quartet, Kristýna Bárta Trio atd.).

Doširoka rozevřené žánrové rozpětí jednotlivých členů se samozřejmě promítá i do hudby Konvičkova tria. Vychází ze skandinávského pojetí klavírního jazzového tria, to jest s nejednozačnou rytmikou, jež ani vzdáleně neswinguje, a mnohdy nerozluštitelného lídrova způsobu hry na harmonický nástroj. V každém úhozu dokáže Konvička překvapit, byť mnohdy vychází z minimalistického modelu; proměnlivá dynamika, zabarvení, výraz, to vše posluchače udržuje v jakési rozpolcenosti mezi tím, co hraje sólový nástroj a co rytmika. Kontrabas vniká tu struktury klavírního partu, jindy se střetává s rozvolněností bicích. Bubeník dokáže tepat, skřípat, šelestit, či lámat beaty, evokující elektronické předivo. Posluchač místy neví, co má poslouchat dřív, neboť často nelze vstřebat celou hudební masu naráz. Na začátečnické české trio pozoruhodný výkon, směle srovnatelný s mnohem zkušenějšími severskými formacemi!

K současnému severskému jazzu má hodně blízko třeba hned úvodní „Solomon Grundy“, mimochodem nejdelší track na albu (8:29). Nebo třetí v pořadí „Hajzlnat“; tady navíc Konvička projevuje smysl pro originální rozvíjení jímavé melodie s překvapivými úhozy a důkladnou dynamizací. Další podobou jazzové lyriky je šestý track „Vetrovodohukošumy“, kde obarví svůj part také vokálem. Až jakousi dětsky rozvolněnou rozvernost, nebo snad lyrickou naivitu této skladby, umocňují kontrabas hraný smyčcem a měkký tep bicích. Ve svižnějších kompozicích se zase dějí jiné zvláštnůstky! Solidní groovy sytí jinak na minimalismu postavenou „Theorem“, kde se nakonec nečekaně vyloupne výrazná melodie. V podobně strukturované skladbě „Gegentanz“, jež je postavena na dvou akordech, dojde při zvolnění (od poloviny) dokonce na samply s vypreparovaným hip-hopovým rytmem. Trio dokáže z úvodního klavírního riffu v „Mindbleach“ vystavět dramatické dílko s až hmatatelným pnutím uvnitř a s patřičnou gradací. Album vrcholí (a to v pravém slova smyslu) závěrečnými dvěma kompozicemi. V „Laser Eyed Baby“ rozeznáme dokonce vliv lidové písně v základním motivu a můžeme obdivovat klavírní sólo, vzešlé z celé klaviatury a plné škály emocí. Sedmiminutová „Coming Homo“ je postavena na rockem říznutém blues, naléhavě rozvíjeném tématu, kdy je posluchač nakonec odměněn vskutku razantním sólem kontrabasisty…

Výtečný debut!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*