Buďte vítáni, Talaqpo, ať už jste kdekoliv!
zvuk80%
obal100%
hudba95%
92%Overall Score

Zpěvačka, skladatelka, improvizátorka, výtvarnice a zvuková experimentátorka Lucie Páchová je nepřehlédnutelnou personou na české avantgardní scéně již několik let. Členka Pražského improvizačního orchestru, Dunami Ensemble a dalších formací sestavila také vlastní soubor, kterému dala podivný název TALAQPO. Jde údajně o slovo z jaghnobštiny, jazyka z izolované oblasti Tádžikistánu, jež označuje zvuk, který vydávají bačkory při chůzi. Tímto asijským jazykem (a dalšími orientálními jazyky) Páchová také zpívá. Debutové album „Jaghnobiology“ vyšlo v roce 2014. Letos se objevilo další album a opět přineslo osobitou směs world music (Indie, Balkán, Afrika, Sibiř), minimalismu, jazzu,volné improvizace, soudobé vážné hudby, indie-folku, rocku a field recordings; zove se „Haróka“ (Kdekoliv) a zde bych onu fúzi shrnul do výrazu ethno-jazz-core. Vedle Lucie Páchové tvoří Talaqpo bubeník a perkusista Jan Chalupa (Bran, E-Converso), houslista Mejla Jakeš a violoncellista Šimon Marek, oba členové crossoverové kapely Kvintesence Quartet. Muzikanti navýsost kreativní…

Album obsahuje osm skladeb, všechny z pera Páchové. Zprvu to trochu drhne, nejistota, jakási neukotvenost trvá po dobu prvních dvou skladeb. Sice strunné nástroje a bicí vytvářejí groovy, zpěvačka frázuje jako o život a dojde i na free-jazzové rozvolnění (úvodní „Haróka“), či naopak tepe minimalistické podloží, z něhož vyhřezne vlna core („Paritáko“ – Čelem, vpřed), působí to přesto poněkud rozháraně. Ale pak přijde téměř šestiminutová skladba „Sartórik“ (což údajně označuje těhotnou ženu, která mi vyloženě chuť na kyselé), kde už všechny ingredience do sebe zapadají a umožňují vytvořit lahodnou a zároveň vzrušující hudební krmi. Rozvernost, hravost se tu mísí s naléhavostí minimalismu, dynamická rytmická a výrazová proměnlivost s využitím prvků mikrotonální hudby se tu snoubí s volnou improvizací a coreovým tahem. V následující „Lakkón“ (Někdo se škubajícím víčkem) se přidávají konkrétní zvuky získané rytmizovanou manipulací s rúznými objekty, taneční rytmus a dokonce chytlavá písňová forma. Rockový říz ruku v ruce s free-jazzovou změtí a freakovým sólem houslí zdobí „Kapú kapú“ (což je zvuk jakéhosi orientálního ptáka), coreový nátlak, vypjatý vokál a rytmický proud až šamanské síly sytí „Mulunkxišóyá“ (čili Pojídače kostí). To už album opravdu graduje plnou výrazovou silou. Čtyřminutová „Párví“ (souhvězdí Velké medvědice) představuje neobyčejně lyrickou polohu kvarteta, včetně kosmické nálady, již ale v závěru doslova zahluší coreové šílenství. Finále obstarává „Súmba“ (označení dětské hry s kuličkami vystřelovanými rákosovými stébly), patřičně hravá, skotačivá, s vřelým, bezstarostným zpěvem a s jazzovým sólem houslí a melodickým hraním na objekty; Jan Chalupa vůbec na celém albu hraje opravdu u nás nevídaným způsobem! Alespoň co já dosud slyšel…

To ale do značné míry platí pro celou čtveřici Talaqpo. Posuďte sami:

Haróka by Talaqpo

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*