Bez klobouku bos a na prázdno...

Bez klobouku bos a na prázdno…

zvuk
90
obal
80
hudba
50
73

Hyperaktivní a žánrově rozkročený hudebník Jiří Burian (Southpaw, Republic Of Two atd.) na sebe v roce 2012 vzal také podobu tlustého, arogantního a hulvátského hiphopera jménem KAPITÁN DEMO. Cimrmanovsky se maskuje jako anonymní česko-italský miliardář, žijící v Miami na Floridě. Jako by spojoval Trumpa s Krejčířem a Berlusconim, ale nechci mu podsouvat něco, co třeba není pravda; každopádně jsem použil nadsázku podobného kalibru, jakou na novince „Bez klobouku Boss“ (Indies MG) na posluchače chrlí Kapitán Demo. Má to ale háček. Byť je jeho třetí album pestřejší a hutnější než předchozí, nominované na Anděla v kategorii Hip hop („Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální“ 2015), připomíná příslovečný dort pejska a kočičky. Stejně tak šťavnatě tvrďácký jazyk, vulgarismy a nejrůznější vtípky a citace přestanou šokovat a posluchač si maně musí položit otázku, zda jde skutečně o výsměch naší nejen hip hopové současnosti, o parodii. Navíc vulgarismů je tady zbytečně moc, protagonista neudržel únosnou míru; a když už chtěl upozornit na příšerný jazyk mnohých hiphoperů, čekal bych odlišný kontext a někdy právě úplný opak. Osobně jsem měl nepříjemný pocit, že se Kapitán Demo přímo vyžívá ve sprostotě a primitivitě sdělení. Připomíná mi to ono velkohubé vyjadřování internetových diskutérů, kterým pod falešnými jmény narůstají křídla, aby se mohli ještě hlouběji rochnit v bahně. A nebo na to Jiří Burian alias Kapitán Demo tímto způsobem upozorňuje? To bych rád, protože mnohá názorová fóra na internetu jsou vskutku žumpami; ale v tomto případě se nemohu zbavit dojmu, že to je totéž… A o nějaké satiře už nemůže být vůbec řeči. Bohužel.

KAPITÁN DEMO - Kamion předjíždí kamion ( feat. Alimenty) OFFICIAL VIDEO

Bez klobouku bos a na prázdno...Opravdu je to velká škoda! Náznaky satiry by tu byly. Třeba v songu „Váš vůz je přistaven“. Už to, že je tam slyšet dětský hlas, patřící jakémusi Tencoponěmjdesociálka, jenž tu prozpěvuje onen slavný motiv z písně k filmu Tři veteráni, je výtečný nápad. Následující „Trendsetter“ se vysmívá drsným anglismům, jež používají čeští hiphopeři, aby byli „husťáci“. Samozřejmě si tropí šašky z cukrkandlového r´n´b („Všichni chtějí zpívat jako Alicia Keys“), všudypřítomných drogách v showbyznysu („Kdo to má“), plytkých bavičů („Českej Humor“), sílícího ruského vlivu („Russian Standard“) nebo záplavy televizních pořadů o vaření („Poslední večeře pánve“). Jenže ve většině ze 16 kousků na čtyřiašedesátiminutovém albu jde o prvoplánová vyjádření, která jsou bohužel vlastní značné části hip hopové produkce. Příkladem nejmarkantnějším budiž píseň „Na čínském zelí spoluprcali“; vychází sice z oné machisticky silácké milostné poetiky třeba takového Rytmuse, ale nakonec se tetelí v tá samé ubohosti…

Nakonec nejlepším trackem je ten závěrečný – „Snídaně do desíti“. Jeho obsahem je desetiminutové chrápání, nic víc. Ale i tady zůstal výborný nápad nevyužit. Mohla z toho být až cageovská skladba, kdyby ono chrápání nebylo tak monotónní, neměnné. Včetně zvuků okolo. Proto je Cageova skladba „4:33“ více než jen pouhé ticho. Stačilo málo, Kapitáne Demo, a nebylo by to jen pouhé chrápání!