Akordeonista Giorgio Albanese a jeho jazzový mistrál
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Vydává se spousta výtečných alb, ale posluchač, potažmo recenzent, ač spokojen, již není překvapen a víceméně kvituje, že ho ten který protagonista nezklamal, a že drží nasazenou laťku stále vysoko. Ale občas člověk narazí na naprosto neznámé jméno, jehož nahrávka, zhusta debutová, doslova vybuchne a posluchače dostane na kolena! A to je právě případ tohoto recenzovaného počinu!

Nedávno se mi do do ruky dostalo první album italského akordeonisty a skladatele jménem GIORGIO ALBANESE, jež vyšlo v loňském roce na nezávislém německém labelu Skycap Records – „Vento di Maestrale“ (Vítr Mistrál). Albanese je autorem a aranžérem všech skladeb a ty jsou napsány buď pro kvintet, nebo patnáctičlenný orchestr, jedna je solo…

Kdo je Giorgio Albanese? Třicetiletý rodák z Ostuni, jenž třikrát reprezentoval Itálii na prestižním World Accordion Championships a získal více než 30 národních a mezinárodních cen! V roce 2009 absolvoval jazzová studia na konzervatoři v Bari, o tři roky později na Konzervatoři Nina Roty v Monopoli obor Nový hudební jazyk a jeho interpretace. Nyní se pohybuje nejen na jazzové a experimentální scéně, ale píše i hudbu pro divadlo, film a tanec.

Na albu se navíc významně podílí čtyřiasedmdesátiletý americký saxofonista Steve Potts, jenž se proslavil hraním s legendárním Stevem Lacym (jejich spolupráce trvala plné tři dekády!). Ačkoli jeho hlavním nástrojem je altka, zde hraje převážně na sopránku, a to nejen jako člen kvinteta, ale též orchestru. Komorní sestavu pak doplňují výteční italští instrumentalisté: Gianni Lenoci (piano, el.piano, syntezátor), Pippo „Ark“ D´Ambrosio (bicí) a Danilo Gallo (kontrabas, baskytara). V orchestru pak figurují např. kytarista Pablo Montagne, basklarinetista Michele Salvemini, hráč na marimbu Antonio Valente, trumpetista Giorgio Distante, flétnistka Giorgia Santoro či experimentální vokalista Stefano Luigi Mangia

Sedmapadesátiminutové album „Vento di Maestrale“ obsahuje šest kompozic. Prní tři jsou nahrány v kvintetu. A CD začíná pěkně zostra! Úvodní „Slot Machine“ (Automat) nabízí požitek z hutného fusion jazzu s výraznými riffy, ostrou sopránkou, záblesky el.piana, nabroušenou el.barytonovou kytarou (hostující Adolfo La Volpe) a akordeonovým nářezem. Další skladba s výmluvným názvem „Schizofrenie“ střídá lyrické pasáže s různě zběsilými běhy a změtí nástrojů. Zpěvná balada „Behind the Blue Sky“ se vskutku jímavým motivem zdobí kontrabasové a klavírní sólo, nádherná melodie nesená akordeonem a v závěru emotivní sopránka. Poté nastupuje orchestr. V kompozici „Lobbying“ jde více o syté podmalby až magmaticky transovního charakteru, z něhož se nejdříve za svižného rytmu vyloupne free-jazzové sólo sopránky, posléze rozvolněný part syntezátoru, který se změní v elektroakustickou plochu, a v závěru volnou improvizaci zahuštěnou zvukem el.kytary. V následující solo skladbě „Labirinto“ Albanese čerpá z iberoamerického folklóru a posluchač se tak může nadechnout před závěrečným vyvrcholením – rozměrnou kompozicí (21:25) „Suite del Maestrale“. Po antré altky vytváří orchestr témbrové drony, v nichž zaperlí tóny basklarinetu, marimby a autentické zvuky pouličních hlasů a hrajících si dětí. Když vytane pravidelný tep s elektrickými ruchy a sazbami hlubokých dechů, nastoupí k sólovému chorusu vypjatě emotivní trubka, k níž se později přidá altka a další kontrapunktické hlasy dechů. Přímo lahůdková jsou posléze sóla marimby a flétny. Tempo se pak zrychlí a exceluje dravá sopránka. Nechybí opět rozvolněná elektroakustická plocha, tentokrát ozvláštněná vokální improvizací. Suita vrcholí orchestrální hymničností až chorální síly, ale v notně zneklidňujícím kontrastu s nervními bicími a free-jazzovou sopránkou…

Skutečně mistrovské dílo!

Zde můžete ochutnat.

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*