Crossoverové momentky Jana Hasenöhrla

Crossoverové momentky Jana Hasenöhrla

zvuk
100
obal
80
hudba
70
83

Trumpetista JAN HASENÖHRL vydal se svým Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO) další crossoverové album, spojující symfonickou a jazzově orchestrální hudbu. Jmenuje se „Stage Moments“ a sází na osvědčený repertoár v líbivých, ale nikoli podbízivých (a už vůbec ne pokleslých), vesměs bohatých aranžích. Taktovky se ujal italsko-americký dirigent Steven Mercurio, který již spolupracoval třeba s Chickem Coreou (album „Corea.Concerto“ 1999). Zvuk měl pod kontrolou věhlasný Fabio Venturi, dvorní zvukař Ennia Morriconeho. Album vyšlo na Hasenöhrlově značce Out Of Frame.

Rytmickou sekci posílil bubeník Jan Pištora a tří muzikanti z fusion-jazzového souboru Jazz Efterrätt, jehož novinku jsem tady nedávno také recenzoval: kytarista Lukáš Chejn, pianista Vít Pospíšil a baskytarista Tomáš Uhlík. Ti také byli po Hasenöhrlovi dalšími sólisty, kteří navíc přinášeli do easy-listening soundu tolik vítaný jazzový náboj…

Crossoverové momentky Jana HasenöhrlaÚvodní skladba „Nadalin“ z pera Bobbyho Shewa, častého Hasenöhrlova kolegy, je romanticky zpěvná, s lahodnými orchestrálními barvami (hlavně díky žesťům) a smyčci, jež jsou stejně sladké jako onen tradiční vánoční dezert z Verony. Hlavní part trubky a sólo akustické kytary příjemný a pohodový dojem završují. Následuje „The Green Hornet“ Ala Hirsta – svižné téma z Tarantinova filmu „Kill Bill 1“; staccatová trubka, latino-jazzové sazby a mexická příchuť jsou vskutku osvěžující.

The Green Hornet - Jan Hasenöhrl - Prague Proms 2014

Z Polanského filmu Čínská čtvrť“, pro který napsal hudbu multi-oscarový Jerry Goldsmith, si Hasenöhrl vybral milostné téma. Trubka vskutku zní zamilovaně, nechybí ani zvuk harfy, ale je to na můj vkus až příliš romantické; chybí mi ona filmová příchuť noir. Potemnělé emoce bohužel chybí i klavírnímu a kytarovému sólu, ale aspoň poněkud unylý tok jazzově osvěžují. Piazzollovo „Libertango“ je ovšem zahráno patřičně živě, hutně, s vášní smyčců, sólové trubky a výrazné rytmiky. Následující mistrovskou kompozici „Blue Windows“ složil americký skladatel Joseph Curiale pro slovutného trumpetistu Doca Severinsena; ovšem Hasenöhrl se stěžejního partu zhostil neméně virtuózně a orchestr exceloval v dramaticky proměnlivých sazbách, souzvucích a kontrapunktickém vedení sekcí, takže výrazově bohatý kus evokoval to nejlepší od Bernsteina. Skladatel Lalo Schifrin ve své „Trumpet Fantasy“ přistoupil ke kompoziční stavbě podobně, jen pracoval více s jazzovými prostředky; takže výrazové a rytmické proměny nechává kořenit tu latinou, onde swingem. V takto jazzově laděné části ale sólový part trubky nemá bohužel ten patřičný říz, ale mají ho sóla kytary, bicích, baskytary a piana. Album pak uzavírá vkusná a plnokrevná instrumentální úprava McCartneyho písně „The Long And Winding Road“ z posledního alba Beatles „Let It Be“…

Celé album se příjemně poslouchá a neurazí ani náročnějšího jazzofila. A to není málo!

Libertango / Jan Hasenöhrl & Czech National Symphony Orchestra