Jak už bylo avízováno, v Trutnově na festivalu Jazzinec vystoupil 3.března v Koncertním sále Bohuslava Martinů americký saxofonista a klarinetista ROBBY MARSHALL s kvartetem, tvořeným triem Petra Beneše. A koncert to byl navýsost vydařený, takže došlo i na dva přídavky; ten závěrečný byl pak nečekaně pouze v duu Marshall a Beneš, což obohatilo hudební zážitek o nesmírně lyrickou podobu toho nejkomornějšího jazzu…

Kvartet hrál samozřejmě především autorské skladby lídra, ale zazněly též dvě Benešovy kompozice – „5:15 In the Morning“ a „Unusual Neighbourhood“. Marshall střídal tenorsax s klarinetem a v jeho hře se mísily různé styly. Dokáže hrát i patřičně hard-bopově, přičemž ale mnohdy až coltraneovskou emocionalitu udržuje v tonálních mantinelech. V lyrických pasážích má jeho tenor blízko k hutné vřelosti Bena Webstera a bluesové rozechvělosti Lestera Younga. Ovšem při jeho hře na klarinet jsem slyšel jen a pouze jeho, mladého Američana z Paříže; snad v tomto okouzlujícím městě nasál onu jedinečnou chuť najazzlého šansonu, v němž se mísí radost i smutek, prožitky a očekávání. Jeho kompozice se navíc vyznačují četnými rytmickými, dynamickými a výrazovými proměnami, mnohdy v ostrých střizích, což udržuje posluchačovu pozornost neustále na tom nejvyšším levelu; vedle blues, latiny, bopu a horkých groovů problesknou třeba bachovské variace či minimalistické figury.

Beneš se přizpůsobuje tu zawinulovsky perlivým stylem, když hraje na el.piano, onde niternými a zároveň titěrnými výlety po klaviatuře klavíru, kdy postupně zahušťuje nejen doprovod, ale také sóla, plná napětí a téměř neuchopitelné nálady. Hra rytmické dvojice je na interaktivním pnutí taktéž založena; kontrabasista Jan Fečo zhusta drží jednu figuru, kterou jen neznatelně obměňuje, což působí až hypnoticky, naopak bubeník Marek Urbánek údery přímo chrlí v nevyčerpatelných variacích. Ovšem Fečo pak dvakrát vystřihnul razantní sólo, doprovázené hlasovým projevem a´la Luděk Hulan, což působilo nesmírně efektně a zároveň umocnilo lidskou živočišnost (to není oxymóron!) projevu. To ostatně platilo pro celý kvartet; když Marshall na pódiu prohlásil, že s lepšími muzikanty dosud nehrál, myslel to evidentně doopravdy…

(autor fotoreportu: Milan Lhoták)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*