Městu Nazaret věnoval své poslední album palestinský fusion-jazzový kytarista MICHEL SAJRAWY. V pořadí čtvrté autorské album se jmenuje příznačně „Floating City“ a vyšlo na východoslovenském labelu Hevhetia. Plovoucí město proto, že v Nazaretu, tomto galilejském městě, žijí vedle sebe jako v bájném světě křesťané, muslimové i židé, aniž by je oddělovaly zdi. Sajrawy se zde narodil, v devadesátých letech žil a studoval v Londýně a jako muzikant a elektroinženýr se v roce 2000 vrátil domů a založil zde hudební studio Dasam (což je arabský výraz pro bohatou krmi). Tady také mezi dubnem a srpnem 2015 byl materiál pro album „Floating City“ natočen…
Společně se Sajrawym, který hrál po vzoru jazz-rockových hráčů výlučně na elektrickou kytaru (a také na baskytaru), se na nahrávce podíleli jeho domovští krajané Wassim Odeh (oud), Suhail Nassar (kanun, což je blízkovýchodní citera), Loai Abu Sinini (klávesy) a Stas Zilberman (bicí). Více než šestačtyřicetiminutové album je kolekcí devíti ethno-jazzových skladeb z pera Sajrawyho, jež se vyznačují tu více, onde méně výraznou orientální příchutí. Ale všechny spojuje virtuozně a co do výrazu bohatě hraná el.kytara a jazz-rocková rytmika a groovy. A každý kus pak překvapí výtečným sólem dalšího nástroje z instrumentáře kapely. V úvodním (titulním) i závěrečném tracku se ozve dokonce typický arabský zpěv, přičemž finále v podobě skladby „Sahra“ je vskutku radostně roztančené…
To album opravdu vyznívá optimisticky, skoro jak z jiného světa, než z toho skutečného, tolik konfliktního Blízkého východu. „Bride Of the Galilee“ je nádherná balada s klenutou melodií a niterným kytarovým sólem; tady navíc exceluje Nassarova citera kanun. Na groovových základech „On the Road“ vedle jímavě zabarvené kytary lídra vystaví též Nassar nádherné sólo na oud. V jazz-rockové svižnůstce „Life Smiles Back“ se v nejlepším světle představí varhany Sininiho. Po odlehčené, téměř easy-listening baladě „Absence“ přjdou v dřevně jazz-rockové vypalovačce „Zanjaran“ ke slovu v sólovém výbuchu bicí. Ve velmi lyrické baladě „Earth, Wind & Fire“, v níž kytara zní téměř countryově, se zaskví v sólovém chorusu akustické piano. A v „I´m Not Sure“ piano dokonce zaswinguje a poté přijdou na řadu oud a bicí. A samozřejmě ve všech skladbách může posluchač obdivovat mrštnou a přitom srozumitelnou Sajrawyho kytaru.
Album je to vskutku osvěžující, protixenofobní…
