Polský jazzový klávesista a skladatel MARCIN R.MALINOWSKI byl na JazzPortu již několikrát představen – např. v souvislosti s projektem e-Connection či jeho významném podílu na výtečném debutu tureckého kytaristy Denize Atalaye. Nyní vydal na americké značce Mireille Music kolekci svých raných, ambientně laděných elektronických skladeb z let 2001-06, jíž dal příznačný titul „Tales From the Dawn Of Millennium“.
Různorodý výrazový materiál skloubil tvůrce do organického hudebního celku, který drží pohromadě, nepůsobí roztříštěně; šlo skutečně o kreativní práci s fúzemi inspirací a stylů v moderním, současném zvuku. Ale ta hudba neztratila nic z tehdejšího tvůrčího elánu, zaujetí a srdečního přístupu. Proto jsou mottem alba slova mága Carlose Castanedy: „Má tato moje cesta srdce? Pokud ano, je to cesta dobrá; pokud tomu tak není, je k ničemu…“
Album obsahuje 11 autorských kompozic, včetně devítivěté suity. Pohybují se na širokém stylovém poli od minimalismu, přes fusion-jazz po ambient, přičemž elektronickým klávesovým nástrojům Malinowski často propůjčuje zvukovou podobu vibrafonu, zvonkohry, barelových varhan či el.piana. Leckdy jde o tolikrát slyšené útvary již skoro na hranici s líbivě vyprázdněným new-age, ale takových kvalitativních úletů je tady naštěstí poskrovnu. Ale plně je vyváží řada výjimečně zdařilých skladeb, jež ční vysoko nad běžnou ambientní, potažmo elektronickou produkcí. To je příklad hned třetího tracku „January“, který barvou syntezátrou evokuje specifický zvuk kláves legendárního Czeslawa Niemena. V následující skladbě „Angel´s Weep“ se protagonistovi podařilo nesklouznout na načančaného kosmického obláčku; hudba se tu nijak nepřevaluje v imaginárních výšinách, ale vyvíjí se, je prokomponovaná až k obtížnější dešifrovatelnosti. Což z poslechu činí dobrodružný výlet, který posluchač rád zopakuje. Už jen proto, aby si vychutnal závěrečné dvě minuty čirého ambientu. První vrchol alba přichází s pátým trackem „One New One“; svižnější rytmus, odkazující k Africe, na sebe nabaluje houstnoucí a stále početnější zvukové vrstvy, ústící do electro-fusion-jazzu s jasným tahem a sólovým partem. Více než desetiminutová kompozice „Madness“ je v úvodu rozvolněná, aby se pak dal do pohybu proměnlivý, vytrvale gradující proud, evokující rozpolcenost; občas se ozve ženský smích. Vše je korunováno klávesovou smrští. Dalšími vrcholy jsou poslední dvě skladby – „Jay Walker“ vzrušuje undergroundovými konotacemi s útoky noise či sterilních zvuků z jakési PC hry, pohádkoví „Sprites with Lanterns vs.Dragonflies“ (Skřítci s lucernami versus vážky) jsou nejen zvukově kouzelní, lyričtí a hraví, ale též zlověstní; je to takový dobrodružný fantasy-ambient. Na absolutní špici pak stojí již zmíněná suita o devíti částech – „Selvi Suite“. Výraz selvi je turecké slovo, znamenající buď strom cedr či krásu lidské bytosti. Původně ji Malinowski zkomponoval pod dojmem četby „Duny“ Franka Herberta; původně se taky měla jmenovat „Dune Suite“. Nakonec se autor rozhodl pro název jiný, neboť použil v jedné improvizované části citát ze skladby „Selvi“, jež pak vyšla na albu „Yakamoz“. Suita je bohatě prokomponována; slyšíte zde šamanské rytmy, minimalismus, duchovně zabarvený ambient, ozvěny Orientu, evokace turecké flétny a perkusí, hororový nádech, prvky industrialu a noise, též středověké hudby a chorálu. Překvapením je absolutní vybočení směrem k varhannímu jazzovému triu v sedmé části (nazvané „The Jam“)…
Prostě album, při jehož poslechu se nenudí žádný posluchač, který má rád dobrou hudbu bez ohledu na žánr!
