Větrná růžice Susany Raya aneb Z Córdoby přes New York do Amsterodamu
zvuk100%
obal90%
hudba80%
90%Overall Score

Andaluská Eva Cassidy – tak je americkými jazzovými kritiky označována zpěvačka a kytaristka SUSANA RAYA poté, co před nedávnem vydala (vlastním nákladem) debutové album „Wind Rose“. Natočeno bylo v New Yorku, mixováno v Amsterodamu, kde se nyní usadila. Avšak narodila se na jihu Španělska, v andaluském městě Córdoba…

Její otec byla amatérským zpěvákem a kytaristou, doma s ním poslouchala Beatles, Dylana, Mitchellovou, španělské a mexické písně. V 11 vzala poprvé do ruky kytaru, ve 13 začala se studiem klasické kytary v hudební škole v Córdobě. Po několika letech slyšela jazzový standard „Misty“ v podání Cheta Bakera, a to ji zasáhlo natolik, že se rozhodla být jazzovou hudebnicí. Před osmi lety odešla do Amsterodamu studovat na tamní konzervatoř do proslulého jazzového oddělení. Po 15 letech studia, cestování a koncertování po celém světě vskutku uzrál čas na první autorské album, jež dostalo příznačný titul „Wind Rose“ (čili Větrná růžice). Susana Raya k tomu říká: „Větrná růžice je symbol používaný námořníky a průzkumníky na jejich cestách. Mou růžicí je hudba. Ta mne vede na cestě životem…“ V cizině si naplno uvědomila svoje španělské kořeny a začala zpívat v rodném jazyce; do španělštiny nyní upravuje i jazzové standardy…

cover-1Její spolupráce s jazzovým velikánem Stevem Swallowem v roce 2013 jí nejen otevřely dveře studia, ale také si mohla do debutového projektu přivést další znamenité muzikanty. Osm vlastních písní a dvě coververze, vybrané z jejího repertoáru za posledních pět let, natočila s doprovodnou kapelou, v níž se skvěla taková jména, jako pianista a klávesák Clifford Carter (hrál třeba s Jamesem Taylorem a Artem Garfunkelem), basák Ira Coleman (Sting, Dee Dee Bridgewater, Herbie Hancock), kytarista Leo Amuendo (Ivan Lins, Chris Botti), perkusista Cyro Baptista (Paul Simon, Herbie Hancock, Sting, Cassandra Wilson) a ve finále alba sám Steve Swallow. Oduševnělé písně na pomezí jazzu, folku a popu (tak trochu ve stylu Joni Mitchell a Norah Jones) produkoval Gary Burke, jinak vynikající bubeník, jehož služeb využívali např. Guy Davis, Bob Dylan, Lucky Peterson a Joe Jackson.

Více než pětačtyřicetiminutová písničková kolekce skrývá několik tváří Susany Raya. Úvodní „Again Love“ a především „La vida contigo“ jsou syceny latinou, tu více do jazzu, onde do popu. Zpěvačka si také vystřihne parádní kytarové sólo společně se scatem. Ve španělské coververzi písně Joni Mitchell „All I Want“ dodávají především perkuse zase příchuť africkou, respektive ethno-jazzovou, přičemž Raya je ve svém projevu jemněji zpěvnější než Mitchellová. Lyričtější, více folkovou polohu reprezentuje vskutku něžná a vřelá píseň „Camino a casa“. Zprvu folkově lyrické, posléze emotivně gradované písně ovšem zpěvačce a její kapele sedí nejlépe. „Liberación“ zdobí navíc sólo elektrické kytary, „Running“ díky kytarovým a klavírním vyhrávkám získává vskutku na intenzivní emocionalitě, v „Abrir los ojos“ je téhož účinku dosaženo nejen díky robustní kytaře, ale též vokálu. Elektronické klávesy přijdou ke slovu v chytlavé „Ave de paso“ a v bohatě aranžované skladbě „Earth“ vytvářejí ambientní antré; jímavě klenutou melodii posilují pak výrazové i rytmické proměny. Album vrcholí šestiminutovou adaptací slavného songu „The Wind“, který kdysi pro Cheta Bakera složil jeho pianista Russ Freeman. Zpěvačka se do nádherné melodie noří s podobným zaujetím jako on; Swallow postupně zahušťuje zvuk basovým oparem, posléze výraznými figurami, až se vzepne k úchvatnému sólovému chorusu…

Nadmíru příjemné, vřelé album, které neurazí ani toho nejnáročnějšího fajnšmekra napříč žánry, a může i nadchnout. Lze se k němu dostat touto cestou.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*