Po čtyřech letech se 16.listopadu do pardubického Divadla29 vrátila k jedinému vystoupení v Česku nezařaditelně jedinečná maďarská kapela ZUBOLY. Její neuvěřitelná směsice všech možných hudebních žánrů, hraná se všežravou hravostí, nadhledem a humorem šesticí výborných muzikantů okolo svéřepě svojského jazzmana Bély Ágostona, opět rozbouřila početné posluchače. Sice přijeli se zpožděním, takže nazvučení muselo být zkráceno, aby koncert nezačal až příliš pozdě, a zvuk byl tím pádem zprvu nevyvážený, ale po dvou skladbách už to bylo patřičně nažhaveno; a pak už to jen gradovalo…

Vedle lídra Ágostona, jenž hrál na saxofon (alt i tenor), violu a dudy (a též zpíval cosi jako doprovodný vokál), se v Pardubicích představili robustní raper István Busa, výtečný zpěvák, ale hlavně beatboxer Dávid Szarvas (obsluhující ještě perkuse a loop station), baskytarista Ernö Hock, houslista a altsaxofonista Ambrus Pestalits a klávesák i zdatný trombonista Krisztian Csapo, který s nimi mimochodem hrál zcela poprvé (narychlo zaskočil za Félixe Benkeho, který musel se svou ženou do porodnice).

Zuboly v úvodních dvou kusech nastolili hutný acidový rytmus až hypnotického účinku, do něhož se zařezávalo rapování v maďarštině, umocněné folklórní melodikou. A kdo by čekal, že už do tak ulítlého mišmaše zazní třeba „I Want To Break Free“ od Queenů? A tak už pak ani nebylo divné, když se ozval i sborový motiv z „Diamonds On the Soles Of Her Shoes“ Paula Simona. A když další skladbu započnou dudy, tak co by nemohl chybět slaďák „I Wanna Fall In Love“ Chrise Isaaka, no ne? Když v housově laděné svižnůstce „Hipertér“ zazněla jímavě táhlá lidovka, běhal mi i mráz po těle. Zuboly nejsou ani zdaleka recesistickou skupinou, jak by se mohlo zdát, i když se neberou až tak vážně; jednoduše přistupují k hudbě jako ke zdroji bezmezné radosti, kdy je všechno dovoleno, jako k životu, v němž se přece člověk den co den střetává též se spoustou podnětů. Přitom ale po instrumentální stránce jsou to muzikanti vskutku par excellence; Ágoston se projevil třeba i jako nevšední hráč na dudy, když na ně vystřihl parádní hard-bopové sólo. Kolik znáte jazzových dudáků? Já jen Rufuse Harleye, ale ten už není deset let mezi námi (a k nám navíc ani nikdy nezavítal, natož pak do Pardubic).

A to nebylo zdaleka všechno! Ágoston sytil rytmickou linku také barelovým bubnem, takže fúze anglo-amerického popu, maďarského folklóru a venkovského hip hopu dostávala často karibskou příchuť. Pak do toho Zuboly přimíchali jakýsi turecký šraml, aby se nakonec vyloupli Pink Floyd s „Another Brick In the Wall“. Z následujícího čardáše doslova vylétl „El Condor Pasa“, přetavený posléze do naléhavosti romského folklóru. Nechyběla ani quasi-irská lidovka, samozřejmě se sóly na housle a dudy, došlo i na Bartóka („Hey Bartók“), MC Hammera a jeho megahit „U Can´t Touch This“ (pamatujete, jak éter raných devadesátých let doslova okupoval?), slavný Morriconeho motiv z westernu „Hodný, zlý a ošklivý“ či „In Zaire“ Johnnyho Wakelina (kdo ho dneska zná, ale vězte, že v roce 1976 tímhle hitem bořil hitparády!). Samozřejmě kapela neopomněla jeden ze svých největších vlastních hitů „Homeopátia“, jehož refrén zpíval celý sál, stejně tak potěšila jejich počeštěná parafráze Jarreho „Oxygene, Part 4“. V přídavku pak spustili až šramlově punkovou vypalovačku, již nazvali „Pardubice“; finále posléze vyústilo (vlastně logicky) v úderku „Should I Stay or Should I Go“ od The Clash…

Takový koncert v předvečer státního svátku opravdu potěšil a pobavil!

(autor fotoreportu: Vladimír Sabo)

 

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*