Ve Velkém sále Společenského centra UFFO v Trutnově nabídl festival JAZZINEC podzimní krmi té nejlahodnější chuti! 7.listopadu, namísto (ne)dávných lampiónových průvodů na počest VŘSR, mohl jazzumilovný našinec jít na koncert DHAFERA YOUSSEFA! Tuniského hráče na arabskou loutnu oud a zpěváka až mystické síly, obklopeného trojhvězdím newyorské jazzové scény…

Dhafer Youssef tak v rámci svého nynějšího evropského turné představil i v Trutnově (a druhý den pak v Brně) své nejnovější autorské album s poetickým titulem „Diwan Of Beauty and Odd“ (diwan znamená v perštině sbírka básní). Z aktérů nahrávky zůstali v jeho kvartetu mladý a nesmírně talentovaný pianista Aaron Parks (Joshua Redman, Kurt Rosenwinkel, Mike Moreno, Terence Blanchard atd.) a kontrabasista  Ben Williams, jeden z nejrespektovanějších mistrů tohoto nástroje vůbec (má svůj kvintet, jinak hrál třeba s Patem Methenym), bubeníka Marka Guillianu vyměnil neméně výborný Justin Faulkner (Branford Marsalis, Dennis Chambers, Christian McBride…).

Dhafer Youssef je samozřejmě virtuózem ve hře na oud, ale tentokrát byl nepřekonatelný jako zpěvák. Vychází ze súfijské tradice a při zpívání prý cítí, že by mohl i létat a třeba opustit i tuto planetu. Nejdříve nasává tóny až z hloubi duše, často až z jakéhosi dna, kam se normální smrtelník nemůže ani dostat, a pak plynule přejde do těch nejvyšších tónových sfér. Ale s falzetem to nemá nic společného; tohle je jako z jiné dimenze, hladí to i drásá, řeže to a vniká do posluchače. A ten cítí, že každá jeho buňka je omámená, očarovaná. Súfijské kořeny jsou patrny i v jeho pohybu po pódiu, když hraje, neboť ten připomíná spíše tanec. Hudba a tanec byly a jsou pro Araby vyznávající súfismus prostředkem k dosažení mystického stavu. Takovou hudbu by měli slyšet všichni ti rádobyvlastenci, kteří zamořují internet svými xenofobními a rasistickými jedy, a přitom ani neumějí pořádně český pravopis! A jakou hudbu poslouchají, to si ani neodvážím představit…

Youssef je opravdovým lídrem. Pomocí své loutny vede spoluhráče tak, aby hudba nesla všechny znaky jeho autorství, a zároveň jim nechává dostatek prostoru k sólům a rozvíjení jím nahozených motivů či jen pouhých repetetivních riffů. Často se obrací tu k bubeníkovi, tu k basákovi, onde (a nejčastěji) k pianistovi, a vede s nimi tak pomyslný dialog či je žene do vyšších obrátek. Aaron Parks je pak pro něj opravdovým požehnáním; jeho klavírní hra je sycena nejen jarrettovsky pojatou improvizací, ale též nepředvídatelností soudobé vážné hudby duchovního obsahu. Justin Faulkner je naopak typem hráče, který mísí až vražedné údery s jemnými rytmickými poryvy, přičemž rytmus přetavuje v bouřlivě klokotavé magma. Překvapil mne Ben Williams, který vystřihl jedno jediné sólo, a to až v přídavku! Tento vyhlášený sólista se absolutně podřídil celku, se kterým splynul, a přitom vytvářel pevné základy, bez nichž by Youssef s Parksem ty nádherné sloupy až do vesmíru postavit nemohli…

Vedle kompozic z nového alba, jako např.“Fly Shadow Fly“ či „Diving In the Air“, zazněly též v úchvatném provedení skladby z Youssefova předešlého majstrštyku „Birds Requiem“ – zcela omámen jsem se nořil třeba do „Blending Souls & Shades“ a „Birds Canticum“. Doslova bouřící standing ovation zaplněného sálu přinutil kvartet špičkových muzikantů ke strhujícímu finále s dechberoucími sóly, s energií Velkého třesku…

Ano, v Trutnově se 7.listopadu zrodil nový Vesmír! V nás, kteří jsme byli u toho…

(autor fotoreportu: Patrick Marek)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*