Moc chutný lektvar navařili tam v Hradci Královém...
zvuk70%
obal90%
hudba90%
83%Overall Score

V říjnu vyšlo nejčilejší královéhradecké formaci (alespoň co se jazzu týče) DRAGON´S BREW nové, v pořadí druhé album, a to vlastním nákladem pod hlavičkou Victory Studio – zove se jednoduše a výstižně „Brew“. Jde vskutku o fusion lektvar, ale oproti debutu „Dračí jazzdci“ je pestřejší, prokomponovanější a také zvukově plastičtější a dynamicky bohatší. „Zaujalo mě, že několik nezávislých lidí nám říkalo, že na ně deska působí jako soubor scénické hudby,“ řekl mi baskytarista Jiří Vyšohlíd jr,, jehož podíl na novince je v podstatě zásadní. Ovšem tentokrát jeho virtuózní nástroj slouží plně kompoziční stavbě, byť si vystřihne i několik excelentních sól. Kapela prokázala neobyčejný aranžérský um a nevšední skladatelský potenciál, většina materiálu vzešla z pera Vyšohlída jr. a kytaristy Jana Báry. Dalším autorem je pak pianista Jiří Vyšohlíd sr., který na album přispěl dvěma drobnůstkami a jedním spoluautorstvím. „Můj otec si stěžoval a dlouho se nemohl smířit s faktem, že spousta skladeb na albu jsou více dány a méně improvizovány,“ svěřil se mi Vyšohlíd jr., „což se svým způsobem vylučuje s naší původní filozofií hrát více volně a bezstarostně. Je to však jistý bod, do kterého kapela právě teď dospěla, a určitě brzy zase poputujeme jinam. Nahrávali jsme tentokrát v Labyrintu Divadla Drak, sice s o něco lepšími aparáty i nástroji, ale dosáhnout kvalitního zvuku je nekonečná a strastiplná cesta.“ Dragon´s Brew tvoří ještě bubeník Vít Skalička, Štěpánka Mašatová (příčná flétna) a Kateřina Horáčková (tenorsaxofon).

Devětačtyřicetiminutové CD obsahuje jedenáct skladeb. Ačkoli jsou výrazově různorodé, kolekce drží pohromadě. Vlastně se zde opět potvrzuje, jak je jazzová fusion schopna absorbovat vlastně cokoli; záleží jen na kompoziční, aranžérské a instrumentální dovednosti. V této souvislosti jsem nucen před Dragon´s Brew smeknout! A to vše navíc umocňuje i dramaturgie desky – skladby nejsou poskládány nahodile, ačkoli zde hrál podstatnou roli jiný element, jen zdánlivě iracionální.

Vyšohlíd jr. vysvětluje: „Když už bylo deset skladeb hotových, zdál se mi sen, v němž jsem již hotovou desku poslouchal, a pamatuju si z něj z převážné většiny i pořadí skladeb, které jsem se skutečně v reálu snažil dodržet. Jen poslední skladba na desce v mém snu již nebyla konkrétní, vznikla až dodatečně víceméně jako zorganizování jednoho nahodilého jamu a pojmenoval jsem ji shodně s názvem celého alba, aby ho uzavřela.“

Ale než se posluchač dobere finále v podobě hutného jazz-rocku, téměř art-rocku, jež nakonec vyústí v jemně načrtnutou renesanční hudbu, tvořenou především flétnami (což mimoděk evokuje legendární holandskou skupinu Focus), čeká ho celá řada hudebních překvapení…

Album otevírají „Synové hor“, mistrné předivo jazzové fúze, s úvodními flétnami, výrazovou, rytmickou i dynamickou proměnlivostí, říznou kytarou, plazmatickou baskytarou a zašpiněným el.pianem.

První skladbu bychom na živých performancích správně měli hrát s obrázky věcí, které nás trápí, v hlavě,“ říká k tomu autor Vyšohlíd jr. „Je totiž zobrazením iluze, kterou autor shledává ještě za svitu, avšak těsně před příchodem laviny, jež jeho veskrze pozitivní obrázek o jeho problému záhy smete. I motiv, který mě ke skladbě inspiroval, se skutečně v průběhu, kdy jsme ji nacvičovali a začali hrát, diametrálně změnil – je to znát na charakteru skladby, dozajista tento úvodní track vyznívá dosti dramaticky a nemůže rozhodně navodit žádný příjemný pocit. To je ale záměr. A pokud se ptáte, proč takovou věc umisťuji na začátek desky, je to zaprvé proto, abych dodržel pořadí z mého snu, a navíc to cítím za svou trucovitou potřebu.“

Následuje Bárova skladba „Scoro“, ochucená varhanním zvukem a kytarou a´la Grant Green, se svěžími flétnovými vyhrávkami; posléze dojde na výrazné funky riffy, výtečné sólo varhan, poté se tok proměňuje a je korunováno saxofonovým chorusem.

coverKapela umí zahrát parádně i balady; na novinku zařadila tři. Sedmiminutovou „Nepřijeli“ zdobí jemná kytara, melodická baskytara, barevný souzvuk dechů, niterná sóla (flétna, kytara, tenorsax) a intenzivnější pasáže, jež dodávají skladbě emoční intenzitu. „Dragonfly“ trvá taktéž sedm minut a je tvořena jemným a velmi příjemným zvukovým předivem všech nástrojů, s gradovanými sóly tradičního piana, nadýchané baskytary a flétny. Za vrcholnou ukázku baladické tvorby považuji jednoznačně pětiminutovsku „Stain“, která překračuje hranice lyriky nabluesovělou příchutí, od níž se kapela odráží k bohatému melodickému motivu, tak trochu rozvernému, a poté i k nápaditému rozvíjení vedlejších riffů a motivků, což činí až s teatrální hravostí.

Další chutí hudebního lektvaru na novém CD je skutečně nadupaný jazz fusion, mnohdy opravdu více ten původní jazz-rock. Zářným příkladem budiž šestiminutová „Fasty“, kde intenzita vytrvale graduje, a to díky magmatické rytmice a znamenitým sólům (např.nápaditý duel kytary s el.pianem, dravá kytarová jízda či svébytné baskytarové vzepětí). Jedinečnost tohoto kusu korunují názvuk bolera a flétnová podmalba, jež připomíná vokál Flory Purim v raných Return To Forever Chicka Corey. Drobnůstka „Dagmar“ je vyostřena rockovou kytarou, bigbeat vystřídá nadýchaný jazzík s basovou pavučinou, nakonec se to zase vrátí k rocku.

Ale na desce jsou i jiné zvláštnůstky! Třeba obě drobničky Vyšohlída sr. – „Burčák“ je humorným duetem otce a syna, t.j.el.piana a baskytary, kteří tak docilují skutečně až šumivého efektu, „Kramářská píseň“ je pak rozjuchanou flétnovou polyfonnií. A konečně pětiminutová skladba „Neteční“ představuje zase svižný dialog kytary s baskytarou, víceméně swingový…

Tak tenhle lektvar mi, pánové a dámy, chutnal náramně!

Jsou libo ukázky? Volně k poslechu jsou skladby „Scoro“, „Fasty“ a „Nepřijeli“, jinak je album „Brew“ k mání na koncertech kapely či přes facebookový profil.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.