V sobotu 22.října, v závěrečný den festivalu JAZZ GOES TO TOWN, se hlavní koncert přesunul do Velkého sálu Filharmonie Hradec Králové. Vystoupily dvě kapely, obě zahraniční, a bylo to více než důstojné zakončení festivalu. Dramaturgie opět zabodovala. A přišlo i poměrně dost lidí, ačkoli šlo podobně jako ve čtvrtek o dosti vyhraněný experimentální jazz…
Toto označení naplnil kvartet MADE TO BREAK mírou vrchovatou. V Česku vystoupil zcela poprvé a v Hradci Králové to byl jediný koncert u nás. Exkluzivita ale nebylo to jediné, co bylo na americko-rakousko-nizozemské formaci lákavé. V jejich hudbě, kterou tvoří nejen akustické nástroje, ale také elektronika, jsou zakódovány prvky etiopského jazzu i funky, vlivy hudebních průkopníků (John Cage, Morton Feldman) a mnohých kapel z okruhu tzv.Rock In Opposition (Muffins, Curlew, Henry Cow…). Ty mi jejich hudba z pódia Filharmonie připomínala nejvíce, neboť jejich bohatě prokomponované skladby, plné neustálých proměn a zlomů, jsou okořeněny zvukovými elektronickými kolážemi, hutnou, spíše přímočarou rytmikou, hlukovými erupcemi a saxofonovými výlety do hájemství free-jazzu; místy dochází ke značnému rozvolnění, když kompoziční stavbu naruší volná improvizace. Té proměnlivosti bylo možná až příliš, ale hudba si udržovala výbušnost, energii a dokonce spontaneitu, byť jen zdánlivou. Ale to dělá z této čtveřice jedinečnou hudební úderku s puncem originality. Ostatně v čele stojí americký saxofonista a klarinetista Ken Vandermark, který patří k současným nejrespektovanějším instrumentalistům a skladatelům na poli avantgardního jazzu (působí v celé řadě kapel, včetně The Ex, Resonance Ensemble, The Margots a Inactive Projects). Nynější nejhvězdnější formaci Made To Break tvoří ještě americký bubeník Tim Daisy, rakouský elektronik Christof Kurzmann a nizozemský baskytarista Jasper Stadhouders. Ten hrál vskutku jedinečným způsobem, kdy tvrdil muziku až noisovým, respektive hardcore způsobem; dokázal ale vystřihnout i výživné, virtuózní sólo. Bubeník samozřejmě držel krok, mnohdy posílen elektronickým předivem, stejně tak saxofonista byl v nejvypjatějších pasážích doplněn o živý sampl svého tenorsaxu. Opravdová hudební lahůdka!
Švýcarský sextet HILDEGARD LERNT FLIEGEN přenesl posluchače do úplně jiného světa, a to mezi dadaisty do curyšského Cabaret Voltaire, kam zavítal z budoucnosti Frank Zappa. V čele uskupení stojí fenomenální vokalista Andreas Schaerer, který ovládá s neobyčejnou bravurou a výrazovou dokonalostí tradiční jazzový zpěv, scat, kabaretní komično, operní kontratenor, operetní kuplet, beatbox a rapování, a to vše s využitím až dadaistické formy. Navíc umí svými ústy zahrát parádní sólové chorusy na imaginární trubku a trombón, též na brumle (to již skutečné), takže se i po instrumentální stránce vyrovná svým spoluhráčům. A ti mne mile překvapili! Především Christoph Steiner, který hrál (opravdu hrál) na bicí, ozvláštňoval časté minimalistické pasáže marimbou, takže chutnaly po Reichovi. Mistrovské bylo antré k jejich patrně nejznámější skladbě „Don Clemenza“, kdy psal rytmicky na psací stroj a poté se takto napsaného, nesmyslného textu ujal zpěvák, aby se od nich odrazil ke komické vokální kreaci. Výtečná sóla zahrál trombónista a tubista Andreas Tschopp, barytonsaxofonista Benedikt Reising (též basklarinet), altsaxofonista Matthias Wenger (také sopránsax) a kontrabasista Marco Müller. V bouřlivě vyvolaném přídavku se pak usadili na kraj pódia přímo před posluchače a zahráli nádhernou instrumentálku folklórně-středověkého charakteru s kalimbou, kontrabasem, vokálními jemnůstkami a třemi flétnami. Ano, dramaturg Zdeněk Závodný nepřeháněl, když je označil jako hudební senzaci!
Ostatně celý letošní ročník Jazz Goes To Town byl prostě senzační…
(autor fotoreportu: Patrick Marek)