Turecký kytarista Deniz Atalay v moři vzrušujícího jazzu
zvuk70%
obal100%
hudba90%
87%Overall Score

Turecký jazz je pro našince velkou neznámou, ale vězte, že se v této dnes tolik problematické zemi rodí výteční hudebníci. Jeden za všechny: DENIZ ATALAY. Ten nyní vydal první sólové album – „Denizin Ötesinde“ (čili Pod hladinou moře).

Tento kytarista ale čtenářům JazzPortu není úplně neznámý – je totiž členem mezinárodního souboru E-Connection polského klávesisty Marcina R.Malinowského, jehož zatím poslední desku „Yakamoz“ jsem tady vloni recenzoval. Deniz Atalay se narodil v roce 1977 v Ankaře. Studoval hudbu nejen zde, ale také jazzovou kytaru na Královské akademii v Haagu. Byl též žákem Ahmeta Polata, který ho nasměroval k bezpražcové kytaře, jež by mu umožnila hrát originální harmonie a neobvyklé modální formy. V roce 2004 se přestěhoval do Polska, kde hrál s hudebníky okolo již zmíněného Marcina R.Malinowského. Do Turecka se vrátil v roce 2010. Zde působí nejen na hudební scéně, ale též jako bioenergetický terapeut a autorizovaný účetní…

Deniz znamená turecky moře. Atalay to považuje za určující znamení; pokouší se psát a interpretovat hudbu hlubokých prožitků, bohatých barev a bezbřehé šíře záběru.

Hudba je odrazem neznáma, stejně jako života“, říká, „v mé hudbě je proto celý můj dosavadní život.“

Však oněch deset autorských kompozic vznikalo v průběhu let 1998 – 2011. Ovšem konečnou podobu získaly až při dotáčkách v letošním roce. Debutové album pod svým jménem vydal pak vlastním nákladem (ale je k mání přes CD Baby). V této souvislosti bych vyzdvihl nádherný, nepřehlédnutelný cover v podobě obrázku Gökhana Günese; to byla šťastná volba! Stejně tak i ve výběru spoluhráčů měl kytarista šťastnou ruku; všechny dobře znal z pódií a z nahrávacích studií (např. Michal Rodzeń, Daniel Moński, Pawel Pańta, Cezary Konrad). Ovšem zásadní roli na výsledném zvuku měl Marcin R.Malinowski, který hraje téměř ve všech skladbách (jedné je též spoluautorem) a také polovinu z nich zaranžoval.

Jsem ale smutný, že můj otec několik měsíců před dokončením zemřel a neměl šanci slyšet tohle album,“ dodává Atalay.

Jsem si ale jist, že hudba putuje vesmírem a on tam někde nahoře tu hudbu poslouchá v míru a pokoji…“

deniz-1Nejsilnějšími skladbami alba jsou bezesporu ty, jež Malinowski obohatil o zvuk smyčcového kvarteta, kterým byl mladý polský Fair Play Quartet. Ten se s bezpražcovou kytarou nádherně snoubil; navíc se tak jazz dostal do hájemství soudobé vážné hudby, a to formou nesmírně vzrušující fúze – jde o písňově melodickou kompozici „Anadolu Cinari“ (Anatolian Tree) a spirituální „Ruh göcö“ /Change Of Souls), kde se vyznamená také kontrabasista Pawel Pańta. Nepřesléchnutelná je též práce s dynamikou, proměnlivou intenzitou a schopnost hudební masu vygradovat až k rozbouřeným mořským vodám. Hned úvodní skladba „Aysuda“ (Moonlight Over the Sea) je toho zářným příkladem; zprvu nadýchaný, lyrický tok se postupně změní v husté fusion, kde nechybí ani syntezátorové sólo. Najdete tu i cele jazz-rockový nářez – „Bayram Pesrev“ je opravdu řízný kus, navíc s výrazně orientální příchutí a pinkfloydovským spodkem. Na opačném pólu se pak nachází křehká, jímavá a melodická kompozice „Özlem“ (Longing), v níž je kytara opravdu emotivní, roztoužená. Ale lyrická „Omm Ma Ra“ je pak už bohužel přeslazená, což navíc umocňuje hlas šestiměsíční dcery Aykiz; pro pyšného otce jistě dojemný zvuk, ale posluchač ocení spíše to, že tato skladba není zbytečně natahovaná. Na albu se toho naštěstí dál děje ještě moc! „Uyan“ (Awakening) odráží autorovo znepokojení z politických změn v Turecku roku 2007; duet s Danielem Mońskim zdobí výrazný, až rituální rytmus (díky tureckému rámovému bubnu bendir) a hrdelní zpěv. „Aktur“ (což je vesnice na břehu Středozemního moře, kde se Atalayova rodina ráda rekreovala) představuje vůbec první autorskou skladbu pro bezpražcovou kytaru (1998) a Atalay ji natočil sám. Navrstvený zvuk klasické, elektrické i ebow kytary evokuje tak trochu Billa Frisella a vykreslují výraznou melodii. V „Huzur“ (Peace Of Mind) se k intenzivně znějící kytaře přidaly svým nadýchaným vokálem Eleonora Atalay a výtečné bicí i bendir Arto Tuncboyaclyana. Album pak vrcholí volnou improvizací kytaristy (použil dvoukrkou bezpražcovou kytaru) s akustickým pianem Malinowského; poetický, ale vášnivý duet je místy značně rozvolněný, jakoby oba protagonisté nasávali z pramene free-jazzu i soudobé vážné hudby…

Jedno z velkých jazzových překvapení letošního roku lze ochutnat a popřípadě i opatřit zde.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*