Jarda Svoboda, frontman kapely Traband (9 alb) a Otcovy děti (2 alba), který je též členem seskupení Květovaný kůň (jehož „terezínské“ album nedávno vyšlo), vydal na labelu Indies Scope svůj první sólový písničkářský debut s lakonickým titulem „Solo“. Nadělil si ho k padesátinám a obsahuje desítku autorských písní s překypujícím zvukem jeho harmonia. V leččems připomíná Ginsberga, zvláště pak přirozeným, syrovým projevem bez kudrlinek, ale po textové stránce je sice na stejné lodi, ale výrazivem zcela jinde…
Stopáž alba není příliš dlouhá (pouze něco málo přes 37 minut), ale vešla se sem desítka svébytných písní; tak akorát, aby na všech zůstal ten jedinečný, v současné hudbě naprosto vzácný pel dětství či mládí, oné odzbrojující naivity, bezbrannosti, citové otevřenosti a odevzdání. Zvláště milostné rozpoložení je až pubertální, a nemyslím to pejorativně; dlouho jsem neslyšel v písních tak mocně pulsující srdce na dlani! S Ginsbergem našeho Svobodu ale pojí takové to (řekněme) kazatelství, způsob předávání poselství, a vpravdě niterných, skrze zpěv a zvuk harmonia; to dokáže být vzletné, vznešené, ale i rozpustile přízemní. Ostatně harmonium Svoboda považuje za varhany pro chudé. Ale nezůstává jen u něho, hraje v několika písních též na klarinet a foukací harmoniku, ozvou se i mandolina a perkuse. Na albu významnou měrou hostuje jeho písničkářský souputnik Fanda Holý, jenž vedle vokálů doplňuje instrumentář o autoharfu, baskytaru, banjo a housle.
Album otevírá píseň „K horám“, jež nezapře dokonce hitové ambice; natolik je zvukově podmanivá a melodicky chytlavá. Aranžérsky bohatší kabát dostala „Slova“, věnovaná Václavu Havlovi, neboť inspirovaná jeho již legendárním esejem Slovo o slově. Jeden jediný, zato výrazný melodický motiv je podmalován nejen harmoniem, ale též autoharfou. „Svatební píseň“ je interpretovým citovým ponorem, jímavostí a něhou až očistná („..mě nesmyješ, mě nevypereš, mě ze sebe nesmažeš/mě neodpářeš, mě nevyvětráš, mě nezapomeneš…“). Následuje cosi jako pohanská modlitba, svižnější svým až šamanským rytmem, ozvláštněná klarinetem („Otče náš!“). Poté Svoboda opět použije chytlavou melodii, již protká mandolinou, a zvolá „Královno noci!“. Navazuje pak další zvolání „Kristýno!“, s dramatickým textem, příběhem, skoro eposem, jako návratem do dětských představ, vybuzených četbou dobrodružných knih. Po folkové jímavosti „Jako krajinka“ (umocněné foukací harmonikou) přijde úderná svižnůstka se soft-rockovou příchutí „Moje duše ví o té tvé“ s patrně nejsilnějším textovým poselstvím („…stavíme zdi a zesilujeme hradby a boříme mosty…“). Mezi jarmareční, středověkou a countryovou písní osciluje pestře aranžovaná „Moje volba“ s neméně zdařilým textem („…dobře je mi na světě bez opratí/bez chomoutu, bez vozky a bez biče…“). Písničková kolekce vrcholí neobyčejně křehkým milostným vyznáním „Jsi“, které autorovi prostě věříte („…Jsi otázka, která se v odpověď nemění/Jsi mlčení…“).
Je pro nás moc dobře, že Jarda Svoboda nemlčí!
