Evropská gravitace pro Česko (díky Čermákovým!)
zvuk95%
obal90%
hudba90%
92%Průměrné skóre

Pod dvojicí CERMAQUE & IAMME CANDLEWICK se skrývají písničkáři (a manželé) Jakub Čermák a Andrea Čermák Knotková. Ti nedávno vydali na labelu Indies Scope společné album „Gravitace“, které je pozoruhodné nejen po hudební stránce…

Na jaře 2015 vyrazila tato dvojice s roční dcerkou na šestiměsíční cestu po Evropě, a to ve starém obytném VW. Točili při ní filmový dokument, animovali videoklipy, vyučovali jógu, setkávali se s muzikanty, psali nové písně a nahrávali je, stejně tak různé zvuky. Materiál pak po návratu předali několika producentům (Bonus, Tom Háček, Marek Doubrava, Martin Kyšperský, Kittchen) a ti cestovní nahrávky zpracovali a za pomoci mixu a masteringu osvědčeného Ondřeje Ježka vytvořili mnohovrstevnaté písně, jež v domácí folkové produkci nemají obdoby. Samozřejmě nesměli chybět coverhosté z řad spřízněných muzikantů (třeba Vladimír Merta, Ondřej Jalůvka, Jiří Bláhovec či Aleš Pilgr), včetně celé řady těch, jež na svých cestách poznali (např.Rémy Reber, Eliran Hasson, Raisa Basinho, Albin, Sabri Hilli). Vznikla tak kolekce deseti neobyčejně silných písní a tří krátkých recitativů podmalovaných hudbou (jež by se daly zařadit do škatulky urban-folk), tolik potřebných jako políček všem těm našincům, kteří „můžou žít tak nasraní/a ještě sráčům fandit…“ („Imigranti“).

Jakub Čermák natočil již šest alb, vesměs se svou kapelou Cirkus Cermaque. Avšak před více než třemi lety vydal sólové album „Démon v Paříži“ již jako Cermaque. Andrea, tehdy ještě Knotková, zhruba v této době realizovala svůj sólový debut „I Am You“, které ještě zavánělo jistou dávkou naivity. Dnes je již vyzrálou písničkářkou, zocelenou bojem za pouliční umění (tzv.busking) v Praze v čele iniciativy Buskerville. A společně jim to po všech stránkách sluší

Každý ze 13 tracků téměř jedenačtyřicetiminutového alba vás něčím překvapí. Hned úvodní „Racci“ je umně zaranžovaný hit s milostnou silou, pestrobarevný díky smyčcům a elektroakustickému oparu, nádherný duet, jakých je v našich luzích a hájích v současné době poskrovnu („…já a ty/vlna za vlnou/to moře mává křídly…“). „Provence“ je vskutku provoněna levandulí, něžný ženský zpěv doplňuje Vladimír Merta až s trubadůrskou silou. Pětiminutová morální úderka „Imigramti“ je nefalšovanou oslavou multikulturnosti světa, potažmo svobody, a neprvoplánově, přesto tvrdě se vymezuje vůči domácí xenofobii jako důsledku materialistického způsobu života. Hispánsky prokrvenou píseň „Barcelona“ („…kdo hledá, najde/a kdo najde, zase jen hledá/co dál hledat…“) střídá anglicky zpívaná éterická náladovka „Gravity“, ta za přispění výtečné akustické kytary a loutny Ondřeje Jalůvky. Ten se jako loutnista vyznamená také v následující, velmi křehké a jímavé ukolébavce (zpívané Jakubem) „Saracén“. Francouzský kytarista Rémy Reber pro změnu šperkuje „Barocco“, píseň, jejíž mottem je tvrzení, že žena se od muže liší především tím, že je krásná. V písni „Israel“ zpívají anglicky Jakub i Andrea a též izraelský bubeník Eliran Hasson, vše zabaleno v elektronice (Tom Háček) s výraznou rytmikou tvořenou djembe a Jakubovým ukulele. I další písnička je v angličtině – „Home Forever“ je autorským počinem švédského folkaře Albina a Andrea ji s ním vystřihla jen za doprovodu jeho kytary přímo v autě on the road. Výtečné album uzavírá Jakubova jímavá píseň pro dcerku „Agátko“, kde za přispění též mandoliny (Vladimír Merta) a houslí (Jiří Bláhovec) zpívá v refrénu (to se přidá i Andrea)… „Já mám jen přání jediný/ať se ti vyhnou dějiny.“

Kolik otců a matek vyslovilo takové přání! Tahle bohužel marná rodičovská mantra má ale v sobě všechnu lásku světa. Takže přece jenom obsahuje věčnou, nesmrtelnou naději…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..