Tak tomu říkám mezinárodní sestava, byť jsou si ty země více než blízké: belgicko-francouzsko-lucemburské trio plus host z Nizozemí! To je PIT DAHM TRIO a HARMEN FRAANJE na albu „Omicron“, jež vydal slovenský label Hevhetia. A musím předeslat, že díky tomuto nesmírně agilnímu vydavatelství z Košic se do srdce Evropy dostává ten nejsoučasnější komorní jazz – hudba, která snese ta nejvyšší umělecká měřítka. Dají-li se vůbec uplatnit na tak živou a svěží fúzi komponované a improvizované hudby…
Lucemburský bubeník a skladatel Pit Dahm žije nyní v Amsterodamu, kde v roce 2014 dokončil studia. Nyní pokračuje v mistrovských studiích v Bruselu. Patří v současnosti k vůbec nejnadějnějším jazzovým tvůrcům mladé generace v Evropě; ostatně label Hevhetia, jmenovitě Ján Sudzina, má opravdu čich na výjimečné talenty, což dokazuje již 15 let. Na debutovém albu jeho tria s ním hraje francouzský altsaxofonista Charley Rose a belgický kontrabasista Lennart Heyndels, sestavu doplňuje nizozemský pianista Harmen Fraanje; všichni jsou příslušníky nastupující jazzové generace. To jest generace, jež má odvahu v jazzu rozpouštět leccos – od klasiky až po metal. Album, jež na ploše necelých 49 minut obsahuje jedenáctku Dahmových skladeb, bylo natočeno v loňském prosinci v lucemburském Dudelange, mixováno pak ve Vídni a masterováno v Antverpách…
Lídr patří k těm bubeníkům, kteří se vyhýbají běžnému způsobu hry; samozřejmě ctí rytmus, ale ten není pravidelný, tolik pulsující či nastavovaný složitými přechody a podobnými efektními kousky. Dahm nemá ani potřebu pouštět se do bůhvíjakých sól, spíše je živnou půdou, z níž vše vyrůstá; sice bujně, ale nikoli překotně. A protože je v jeho kompozicích patrný silný vliv soudobé vážné hudby, dalo by se říci, že svou hrou na bicí vytváří jakési zvukově-rytmické partitury, do niž vstupují spoluhráči. Rose je typem altsaxofonisty, který velmi přirozeně čerpá z odkazu Charlieho Parkera i Ornetta Colemana, což naplno dokazuje třeba skladba „Paint In My Hair“. Heyndels je kontrabasistou nesmírně citlivým, a to i v hutnějších riffech, jež vytváří úžasný protipól baladické meditativnosti (např.“Ballad“), dokáže ale vystřihnout i razantní sólo (třeba v „Larchey“) či hrou smyčcem umocnit zvláštně kypící lyriku (závěrečný track „Zing“). Fraanje je pak výsostně osobitým pianistou, jehož hra je často hodně rozvolněná, ale nikoli free-jazzově, neboť je až nezachytitelná, přesto se do vašich uší dere s drtivou vehemencí; třeba v úvodní kompozici „Vilnius“ se z jeho roztříštěných úderů vylamují střípky melodií, jež postupně zahušťují a nakonec vygradují hudební tok až k omamující intenzitě. Dokáže být ale i stejně omamně lyrický, něžný, jako třeba ve vzletném kusu „Friuli“. Kvartet, potažmo ve dvou případech trio, loví tu v moři hard-bopu („XYZ 4“, „XYZ 6“), onde soudobé klasiky (nejvýrazněji v titulní „Omicron“), dojde i na skvostný duet, skutečně podmanivý a zároveň vzrušující dialog klavíru a bicích, v němž se vážná hudba zcela přirozeně mísí se současným, všemu otevřeným jazzem („Duo“).
Ostatně, to platí pro celé album…
Můžete se o tom ostatně přesvědčit dokonce na vlastní oči, a to 24.srpna v pražském Jazz Docku, kde Pit Dahm Trio vystoupí v rámci letního Hevhetia Festu!
