Kterak z Vltavy vzešel Čaroděj
zvuk100%
obal100%
hudba80%
93%Průměrné skóre

Tak je tu po bezmála pěti letech zase VLTAVA a svérázný autor podivně naivních písní Robert Nebřenský s novou kolekcí pod názvem „Čaroděj“! „Název alba napovídá, že půjde o desku čarodějnou. Čaroděj, který písněmi provází, jemně rozechvívá nečekaná duševní zákoutí a má moc dovést posluchače do radostného stavu smíření,“ vyjádřil se lídr skupiny Nebřenský. Díky nezávislému labelu 100PROmotion se tak objevilo zvukově (studio Svárov, zvuk a mix Lukáš Martínek) a graficky neobyčejně vytříbené (Martin Kaiser) album, jež si kapela nadělila k třicátým narozeninám. V pořadí šesté řadové album je navíc opět hudebně i poeticky bohaté a osobité, jakoby z jiné doby, nebo spíše z jiného světa. Na ploše 48 a půl minuty se vměstnalo 14 nových původních skladeb, z toho jedna instrumentálka. Vltava je natočila v aktuální sestavě: Robert Nebřenský (zpěv, kytara, foukací harmonika), František Svačina (klávesové nástroje, akordeon), Tomáš Uhlík (baskytara), Ondřej Pomajsl (bicí) a Ondřej Klimek (saxofony, flétna, basklarinet, banjo).

Svět vltavských písní je dětsky hravý, ale navýsost dospělácký; najdete zde milostné city, okouzlení přírodou, vzdor vůči stárnutí či okorávání, jenže právě v konfrontaci s dětstvím, jeho naivitou a čistotou. Některá slovní spojení jsou vlastně geniální – jako např. „klobouky obzoru“; v tom je skryta čistá esence poetismu, jež okouzluje. Myslím, že neexistuje na naší scéně nějaká podobná kapela. A nejen po stránce poetické! Textová složka je vyvážena stejnou dávkou instrumentální a aranžérské fantazie, která ale sevřenost alba ani v nejmenším netříští. Spíše naopak; album Čaroděj“ je podobno náhrdelníku těch nejvybranějších drahokamů různých barev, vytvářejících navzájem neoddělitelnou harmonii.

Přitom Vltava tu čerpá z nejrůznějších zdrojů. Třeba z britského kytarového rocku, na který dokáže naroubovat balkánskou skočnou (titulní „Čaroděj“), občas si nabere z moře surf-rocku, kam se vejde i cembalo a westernově morriconeovská kytara („Anděl, princ, hvězdy, plyn“), zazní flétna (najazzlý „Modrooký pán“), dokonce ve spojení s reggae („Ptáček a Popelka“). Občas prosvítají jazzové prvky („Zpátky v nebi“, „Amore“), výtečná je sopránka a kytara v nádherně vygradované písni „Dalekohled“ a sugestivní evokaci dětství, písni „Uplakánek“. Rockově svižnější „Osamělý jezdec“ nabírá plnými dlaněmi z raných 60.let, zatímco fantaskní nálada písně „Archa motýlů“ evokuje rané, psychedelické Pink Floyd ještě s Barrettem. A úplně nejrafinovaněji je postaven song „Pán vzadu jeden“, kde Vltava fúzuje jazzové groovy s art-rockově hymnickým refrénem, zvukem zvonů a sólovými party kytary, tenora a varhan. A poté už deska vstupuje do instrumentálního finále; skladbu „Sám“ po klavírním antré tvoří především tenorsaxofon v pinkfloydovském stylu a´la Mel Collins, přičemž vše vyústí v jeden jediný, opakující se industriální tón. Závěr nečekaný, zlověstný…

Kapela při příležitosti vydání tohoto alba vyrazila na obří turné po vlastech českých a moravských, nazvané „Já čekám“. Kompletní koncertní list na stránkách Vltavy!!!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..