Rozhovor s fotografem Jindřichem Opltem, čirým amatérem s profesionální duší.
Před měsícem proběhl v sále Filharmonie Hradec Králové charitativní jazzový večer. V rámci programu „Největší světové hity“, ve kterém s třicetičlenným big bandem vystoupili zpěváci Mel Canady a Sydney Ellis, byla pro charitativní účely dražena originální fotografie královéhradeckého fotografa JINDŘICHA OPLTA. Tato fotografie ze soutěže Jazz World Photo byla nakonec vydražena za 20.000 Kč, přičemž vyvolávací cena činila 1 tisíc! Získaná suma bude použita na léčbu 4leté dívenky z Hradce Králové, která trpí opožděným psychomotorickým vývojem a utrpěla popáleniny dolních končetin; nutně potřebuje laserovou léčbu a následný pobyt u moře…
Koho to byl nápad, že by se měla vydražit právě fotografie tvoje? Výběr fotky byl na tobě? Co rozhodlo, že volba padla právě na foto houslistky Anne Harris z bandu Otise Taylora?
Čí to byl konkrétně nápad netuším, ale byl jsem osloven lidmi z Jazz World Photo, nejprve průzkumně Patrickem Markem, a potom naostro Tomášem Katschnerem, kteří chystali výstavu JWP v hradecké Filharmonii nějak ve spolupráci s agenturou, která tam měla v tu dobu pořádat koncert a benefiční aukci… asi se nějak domluvili, že by bylo dobrý dát do aukce nějakou fotku právě z JWP… na mne padla volba z toho důvodu, že jsem z Hradce Králové, kde se ta akce měla konat, a to jim asi vyhovovalo… tím byl daný i výběr fotky… fotka ze soutěže… tahleta se v prvním ročníku dostala do finálové třicítky, a nakonec skončila na osmém místě…
Můžeš nám přiblížit okolnosti vzniku tohoto snímku?
Snímek vzniknul na festivalu Rawa Blues v polských Katowicích, což je údajně největší bluesový festival „pod střechou“ na světě… nevím, jestli je to pravda, ale pořadatelé to tak tvrdí… takže pod pódiem změť fotografů a kameramanů (protože polskou televizi na rozdíl od té naší hudba zajímá, nebo alespoň tenkrát ještě zajímala), všude nějaký bedny, výhled skoro žádnej, tak se člověk snaží udělat aspoň „nějaký“ fotky… navíc Otise Taylora jsem tam viděl potřetí, ale tentokrát s naprosto fantastickou muzikou, a výbornou kapelou, který dodávala tu pravou šťávu právě tahleta houslistka, takže jsem u toho byl tak trochu v tranzu… no a když jsem pak tuhle fotku doma viděl, tak mi bylo jasný, že jestli budu posílat nějakou fotku do soutěže, tak to bude právě tahle….
Překvapila tě výsledná částka, která dvacetinásobně převýšila vyvolávací cenu?
Docela překvapila, i když mi je jasný, že to nebylo tak, že by někdo chtěl dát tyhle peníze za tuhletu fotku, ale že někdo chtěl dát peníze na pomoc někomu, kdo to potřebuje, a ta fotka to jenom zprostředkovala… ale to je asi obvyklý průběh podobných akcí…
Zúčastnil ses již předtím nějaké takové charitativní akce?
Jestli myslíš, že jsem věnoval někdy něco do aukce, tak to ne…
Vím, že máš hodně blízko k trpícím lidem. Koneckonců pracuješ ve službě převozu invalidů. A tak se tě chci zeptat, zda ona schopnost pomáhat má nějaký vliv i na tvou fotografickou práci. Ovlivňuje to nějak tvou citlivost, schopnost vhledu?
Tak fotografická práce bude asi v souvislosti se mnou trošku nadnesený termín… navíc fotím hlavně na koncertech, takže tam to asi moc mít vliv nebude… ale je pravda, že když vidím někde někoho na vozejku, tak se ho snažím vyfotit (s jeho souhlasem samozřejmě, protože někomu by to mohlo dost vadit), a potom někde prezentovat, aby bylo vidět, že i tihle lidé chodí na kulturu, a leckdy i na dost divoký záležitosti… a užívají si to tam…
Proč ses rozhodl fotit zrovna hudbu? Nebyly by lepší krajiny, akty, příroda?
S troškou nadsázky občas říkám, že jsem s tím začal hlavně proto, že už jsem si přestával pamatovat, na čem jsem vlastně byl a jaký to tam bylo (což je bohužel pravda čím dál víc)… a když už jsem s tím začal, tak mi bylo líto se o ty fotky nepodělit s ostatními, který by to mohlo zajímat… takže jsem si založil web, časem jsem se dostal i do nějakejch časopisů, sem tam na obal desky či plakát, na stránky a FB profily všelijakejch muzikantů… ale ve skutečnosti já žádnej fotograf nejsem… v životě jsem nepřečetl nic o technice focení, kompozici obrázku, postprocesu… vlastně ani manuál k foťáku… do toho se občas kouknu, když na něco potřebuju přijít… takže se vlastně snažím o jakousi reportážní fotografii, co nejlíp podle vlastních zkušeností…. a s tím bych u zmíněných uměleckých kategorií rozhodně neuspěl… a na to, abych se to začal teď učit už jsem moc starej a línej… navíc mám jenom ty foťáky a pár objektivů… na akty či portréty toho potřebuješ daleko víc… a tahat se do přírody s tou mojí brašnou, to už by asi taky nešlo… a hlavně já mám ty fotky fakt jako takovej vedlejší produkt… hlavní zájem je ta muzika… proto taky fotím jenom to, co se mi líbí a co mě baví… a když to pak někdo zveřejní, tak to už je takovej bonus navíc… na druhou stranu už delší dobu přemejšlím, že si pořídím nějakej malej foťák, a budu se snažit fotit i venku, protože každou chvíli potkáš něco, co by za to stálo… jenomže sice malej, ale dobrej… a to už je zase o penězích…
Fotíš nejčastěji na rockových, bluesových a jazzových koncertech. Vnímáš onen rozdíl v žánru, výrazu? Ovlivňuje tě to při focení?
Ještě bych k tomu přidal tzv. world-music… rozdíl v žánru moc neřeším… ale ve všech těchto žánrech můžeš (jak určitě sám dobře víš) zažít naprosto komorní atmosféru, ale i naprostou divočinu… a to už člověka hodně ovlivňuje… důležitý je, aby mě ta muzika bavila… když nebaví, tak ani moc nefotím, a ani ty fotky za moc nestojí…
A tobě vyhovuje víc komorní, nebo ta divoká atmosféra?
Po hudební stránce mi vyhovují obě, akorát je problém, jestli si to zrovna sedne s mým momentálním rozpoložením… když jo, tak je to skvělý… když ne, tak buď se to za chvíli nějak srovná, a nebo to je docela průser… co se focení týče, mají obě svý výhody i nevýhody… když je to komorní, tak máš na všechno dost času, můžeš si vybírat co a kdy… zase se musíš víc snažit bejt nenápadnej a nikomu moc nepřekážet… navíc když je to hodně komorní, tak si tam se zrcadlovkou připadáš jako idiot, a po pár obrázkách mizíš někam dozadu… třeba na Johnu Medeskim jsem udělal pár fotek ještě před začátkem, a pak jsem si vůbec nedovolil to zmáčknout… až jsem nakonec vylezl na kůr (hrálo se v bejvalým kostele) a fotil jsem shora přes celej sál… když je to divoký, tak tyhle starosti odpadnou, ale zase nikdo nepostojí, světla blikaj jak šílený, do toho spousta kouře, a pak v tom něco vyfoť… ale i tak mě to baví…
Fotíš raději muzikanty mužského nebo ženského pohlaví? A když je fotíš, přistupuješ k nim odlišně?
Je mi to nejspíš dost jedno… jak jsem říkal, důležitá je ta muzika… a co se přístupu týče, tak snad jenom si u ženskejch víc dávám pozor, abych je nějak nechtíc nezesměšnil…
Jak se dá žena fotografií zesměšnit?
Tak většina muzikantů, když se do hraní či zpěvu zabere, tak to docela prožívá, dělá všelijaký grimasy a pohyby a tak… navíc z nějakýho úhlu při nějakým osvětlení člověk často vypadá ne zrovna úplně tak, jak by si představoval… a tímhle způsobem se dá člověk zesměšnit docela snadno, obzvlášť pak ženská… navíc někdo je nad tím, a někdo by to zkrátka nepobral… ale ani u těch, který jsou nad tím, není třeba dávat takovýhle argumenty do ruky těm, kteří je moc nemusej…. mně třeba před časem vyfotil kamarád na United Islands, jak tam stojím s vyvaleným pupkem (navíc v triku s nápisem Fatman) a poslal mi ji (neveřejně, ne že by mi ji připíchl na FB)…. tak jsem si ji na ten facebook pověsil sám… nakonec, bylo to pravdivé zachycení situace… ale jsou lidi, kteří takový věci nedaj…
Myslíš si, že dobré fotky mají schopnost pomáhat? Otvírat oči? Vzdělávat? Cokoli? Co je podle tebe vlastně hlavním smyslem „tvorby fotografie“?
Co je hlavním smyslem tvorby fotografie teda nevím… pro mne uchovat okamžik, který se mi líbil (nelíbil) a moct se k němu vracet… a případně se o něj podělit s ostatními… jinak dobrý fotky, stejně jako každý jiný dobrý umění, určitě mají schopnost pomáhat a otvírat oči, zušlechťovat… bohužel to zdaleka nefunguje na všechny…
Není současná nadprodukce fotek díky snadnému přístupu kohokoliv ke kvalitní technice devalvující? Dnes fotí pomalu každý. Jak se pozná dobrá fotka?
Já mám takovej trošku divnej vkus… a když se mi fotka líbí, tak je mi docela jedno, jestli je podle nějakejch měřítek „dobrá“ nebo „špatná“, a když se mi nelíbí, tak zrovna tak… navíc, stejně jako neznám v podstatě žádný pravidla fotografování, tak ani neznám v podstatě žádný měřítka kvality… jasně – když tam je rybník, tak by neměl bejt z kopce, ale když je nakřivo barák mě nějak nebere (ostatně ta dražená fotka je taky nakřivo a původně jsem ji tak i zveřejnil… až pro tu soutěž jsem ji narovnal)… pokud to nemá bejt nějaká fakt hodně velká „avantgarda,“ tak by tam asi mělo bejt aspoň něco ostrýho… ale co, to už je na autorovi a jeho záměru… s úžasem občas sleduju výměny názorů pod fotkama ve FB skupině Fotograf roku, jak tam dokážou mejt někomu prdel naprosto protichůdnejma názorama, a jak dokážou páni fotografové a paní fotografky reagovat na něco, co se jim tak úplně nelíbí… na druhou stranu tam občas někdo dá fakt nějakou hrůzu, v podstatě svoji první fotku, a ptá se na názory… no tak se je dozví… jasně, fotí skoro každej, a některý ty malý foťáky už toho dokážou fakt hodně, takže zcela zákonitě je nadprodukce, ale nemyslím si, že je to devalvující… spousta těch lidí k tomu přistupuje tak, že přijede domů, vysype celou kartu na facebook, bez přebírání, natož pak nějakejch úprav, a to pak obvykle fakt nemá moc cenu prohlížet… a ti kteří tomu trochu práce věnují, mají určitě šanci se s tím někam dostat…
Zúčastňuješ se soutěže Jazz World Photo. Čím dál více mám pocit, že fotografie se snaží postihnout energii, emoce, mnohdy ani nemusí být jasné, o koho jde. Je to nějaký současný trend? Více reportážních prvků než portrétních?
Tak tohle bylo původně i v zadání týhletý soutěže… že fotka nemusí bejt dokonalá, ale mělo by z ní něco čišet… něco na člověka působit… nevím, jestli se tím porota ještě řídí… a na tom, kdo je objektem by v tomhle případě taky nemělo záležet… a taky se tam objevují zcela neznámí muzikanti vedle největších hvězd… podle mne je to dobře… není potřeba spousta načančanejch fotek načančanejch hvězd…
Kdo je tvým fotografem-guru? A proč?
Jelikož vlastně nejsem fotograf, tak ani nemám žádnýho fotografa-guru… je spousta fotografů, jejichž fotky se mi moc líbí, ale určitě bych si nevzpomněl na všechny (a taky je spousta dalších, co by se mi líbili, ale nevím o nich), takže radši nebudu jmenovat nikoho… ale žádnýho rádce či učitele ani vzor nemám…
Jako fotograf se nyní chystáš kam?
Hele to je furt něco… pořád někde hraje někdo zajímavej, a sotva dodělám jedny fotky, už se na mě valej další… ještě mám zpracovat minimálně dvě třetiny fotek z bluesovýho festivalu minulý víkend, a pozítří chci jet do Olomouce na u nás jedinej koncert The Steepwater Bandu… jestli se dožiju (a ty mý foťáky) důchodu, tak to snad bude trochu lepší… ale to už zas budu úplně nemožnej….