V královéhradeckém Klubu č.p.4 vystoupila 28.května dvojice kapel, jež má dnes tolik módní žánrovou nálepku crossover – domácí RUSTED NAILS a NOIZE DIVIZION z Nového Bydžova. Ta si k označení crossover přilípla ještě hardcore. A obvzláště jejich pětačtyřicetiminutový set byl nesmírně výživný…
Královéhradečtí Rusted Nails hrají od roku 2011. Jejich crossover čerpá především z grunge a punku, projev je patřičně energický, za bicími dokonce dívka (Adéla Machová); sice po pár písničkách jsem měl pocit, že slyším stále to samé, ale jejich nasazení bylo odzbrojující a zpěv robustní a nekolísavý (Vojta Rodr). Kytarista vystřihl dokonce několik hbitých sól (Ivan Zummer), basák tvrdil muziku nekomplikovaně (Honza Bláha), bubenice hrála s buldočí zatvrzelostí; jednoduše to odsejpalo jako někde v garáži v Ann Arbor.
Noize Divizion vznikl již v roce 2010, ale dlouho nevydržel. Po několika pokusech o vzkříšení pak kapela vstala z popela na jaře 2015. K původním členům Vavrysovi (kytara) a Radimovi (bicí) se přidal baskytarista Kaňour (ex-pardubičtí Masaku Screever) a na podzim loňského roku zpěvák Matouš Hrbek (z královéhradecké kapely Kyselá prdel). Sice ve „Čtyřce“ šlo teprve o jejich druhé vystoupení, ale stálo za to. A považuji je za velkou naději (doufejme) nejen lokální rockové scény. A proč? Jejich crossover-hardcore nepostrádá práci s dynamikou, rytmické i výrazové proměnlivosti, čerpající dokonce z hájemství progresivní rockové alternativy; zlomy ve struktuře výhradně autorských kompozic jsou mnohdy až dechberoucí, stejně tak schopnost zahustit a vygradovat hudební masu. Kytarista hraje velmi nápaditě a proměnlivě (občas zazněly dokonce až frippovské vyhrávky), rytmika je hutná, magmaticky valivá, rozžhavená i tuhnoucí (přičemž baskytarista někdy hraje až neskutečné věci!), vokál je notně vyostřený, občas jízlivě rebelující, hlavně ale navztekaný; moc se mi ale líbily také chvilky zklidnění, jistého ponoru, směs odevzdanosti a naděje, což mi připomnělo Iana Curtise blahé paměti (koneckonců název kapely je příbuzný i názvu jeho Joy Division). Myslím, že více takových okamžiků by vokálnímu projevu prospělo, protože prohloubilo, obohatilo o emoci z opačného pólu, než bývá nesmiřitelně extrémní hardcoreový projev (podobně, jako v případě Petra „Hraboše“ Hrabalika, frontmana kapely Našrot). A také by zároveň mohla více vyznít textová stránka tvorby Noize Divizion, která v jejich případě nepatří vůbec k těm méněcenným…
Ale opakuji: Velká rocková naděje!