Po vydařené eponymní nahrávce (recenze zde) vydalo experimentální americké jazzové trio THUMBSCREW na labelu Cuneiform Records další album. Dostalo titul „Convallaria“ – a vzhledem k tomu, že tam, kde žiji, jsou vůkol celé ostrovy rozkvetlých konvalinek, byl poslech alba podpořen i silným čichovým vjemem…
„Konvalinka, což je sladce vonící a vysoce jedovatá květina, je výstižný název pro toto album,“ vyjádřila se kytaristka Mary Halvorson. Ano, hudba tria je v jednom tahu nejen omamná, ale zároveň vás dokáže rozleptávat, znepokojovat, dokonce ustědřit políček. A Halvorsonová to s kytarou doopravdy umí; mimochodem se letos stala Kytaristkou roku v JJA Jazz Awards, což jsou ceny amerických hudebních žurnalistů („porazila“ Frisella a Scofielda!). Zvuk jejího nástroje zní mnohdy zcela specificky, její rukopis je jedinečný, ovšem poučený o tradiční linii, včetně Wese Montgomeryho. Nejoriginálnější je ale její frázování a způsob rozvíjení tématu, jenž je často jen útržkovitý, nebo jen letmo nahozený; stejně tak schopnost přijímat zdánlivě nesouvisející inspirační podněty. Neobyčejně výbušnou a tvárnou rytmiku pak tvoří kontrabasista Michael Formanek a bubeník Tomas Fujiwara.
Album „Convallaria“ tvoří 11 autorských kompozic; největší kompoziční podíl má Formanek (5), po třech skladbách přispěli Halvorsonová a Fujiwara. Ovšem podíl na výsledném tvaru mají všichni tři aktéři rovnocenný. Zkuste si odmyslet kytaru, a máte i tak co poslouchat. Především hra kontrabasisty je místy nikdy předtím a u nikoho jiného neslyšená – týká se to především skladeb „Barn Fire Slum Brew“ a „Tail Of the Sad Dog“. Někdy se trio v rámci jednotlivých kompozic drží na uzdě, takže si posluchač může trochu oddychnout, aniž by se ale nudil; ale moc dlouho jim to nevydrží a opět udeří na vaše uši plnou silou. Jediným tradičněji pojatým kusem je „Inevitable“ v samotném závěru alba, kde ale ona jazzová havaj (umocněná příslušným zvukem kytary) vyznívá spíše ironicky; ale i v této prázdninové pohodě vystřihne kontrabasista excelentní sólo. Ostatně prosluněná je též úvodní skladba „Cleome“; dokud ovšem zappovsky nezabloudí do vypjatého trialogu s proměnlivými emocemi a hustotou. Trio umí i hudbu chrlit, takže posluchač má problémy ji vůbec zachytit („Sampsonian Rhythms“). Dokáže vytvořit až abstraktní formu, jakoby lávově tekutou, s rozvrkočenou basou, přízvuky bicích a přízračnou kytarou, ovšem ústící nečekaně v citaci jakési havajské písně („Trigger“). Nebojí se ani hlukového hledačství na výletě za absolutním free-noise v šestiminutovce „Screaming Piha“. Dokonce se zatoulá až do středověku v nádherně perkusivní „Danse Insensé“. V „The Cardinal and the Weathervane“ čerpá trojice z minimalismu a acid-rocku, jenž je ale proložen šťavnatým rockovým nářezem se sólem žiletkově vyostřené kytary. Thumbscrew se ovšem nebojí ani vážné hudby, kdy kontrabasista válí smyčcem; poté ale „Spring Ahead“ směřuje k psychedelicky rockové gradaci. A aby toho nebylo málo, v titulní kompozici „Convallaria“ (zároveň nejdelší – 9:05) dokáží vzrušujícím způsobem snoubit minimalismus, jazz-rock, modální jazz (úžasné jsou tady akordické sazby kytary, vzletné i emotivně hutné kontrabasové sólo, nechybí ani sólový part bicích), v závěru hraje Halvorsonová dokonce s bottleneckem!
Prostě hudební majstrštyk…
