Ostrak Mode podle podivných šablon
zvuk95%
obal90%
hudba60%
82%Průměrné skóre

Bývalý kytarista Ještě jsme se nedohodli, Dunaje, Boo, E či Rale Josef Ostřanský vloni vyvolal ducha již legendárního Dunaje v podobě Dunajské vlny. Ta se podle mého názoru moc nepovedla (viz. recenze). A protože pro letošní rok byla uložena k ledu, Ostřanský se vrátil k hudebnímu materiálu, jenž vznikl za jeho čtyřletého pobytu na Ukrajině (jeho žena v Kyjevě vedla České centrum), kde byl svědkem onoho nešťastně revolučního Majdanu. Natočit na jeho základě album iniciovala Dorota Barová, která s Ostřanským tvořila experimentální Kuzmich Orchestra. Kytarista se rozhodl dokonce zpívat, což nikdy předtím neučinil; chodil dokonce k hlasové pedagožce, aby jeho zpěv, jak sám říká, dostal větší koule. A tak pod jménem OSTRAK MODE vzniklo debutové album „Copy And Paste“, jež vydal sympaticky agilní nezávislý label Polí5. Vedle Ostřanského zde hraje ještě jazzový bubeník Daniel Šoltis a multiinstrumentalista Miroslav Chyška (J.A.R., Illustratosphere), v jehož studiu se pak provedl mix i mastering nahrávky.

Nežijte podle šablon! Tak by se dalo do jediné věty shrnout myšlenkové sdělení desetipísňového alba (o celkové stopáži 37:30). Texty především napsal Ostřanského kolega z Ještě jsme se nedohodli či Dunaje Karel David, dvě písně otextoval autor veškeré hudby Ostřanský alias Ostrak. Textová stránka alba patří k tomu lepšímu. Hudebně je totiž, navzdory myšlenkovému sloganu, překvapivě šablonovité podle už tolikrát vyvařeného mustru elektronického písničkářství 80. a 90.let, včetně novoromantického zvuku! Jednoduše překvapivě bez překvapení…

cover (2)Ostřanského zpěv, až janotovského střihu, by přitom mohl působit kontrastně s mnohem experimentálnějším elektronickým zvukem, s vyšší mírou neobvyklostí rytmických a třebas i hlukových či hutně rockových. Slova přitom jdou Ostřanskému do pusy úplně parádně, jenže celkově to vyznívá příliš ploše. A hluše. Takto by bylo, možná řečeno příliš tvrdě, bývalo lepší, kdyby byl folkovější – jako např. v lyrickém kusu „Sníh v květnu“. Nadějně vyzněly písně „Hvězdy ve dne“ (…nezapomeň/Že jsi taky oheň/K tobě dovnitř vede cesta ven…), zvláště při použití recitativu, „Jednou ráno“ (…Dřív mu v srdci/žily víly/horské řeky/pramenily…), kde se do eletroakustických ploch noří tóny klavíru, a „Láhve“, v níž působivá melodie se stroze hutným spodkem vytváří ono tolik vzrušující napětí a naléhavost…

Naproti tomu jsou tady nepochopitelně unylé písně, sycené (bůhví proč) novoromantismem a dokonce zavánějí new-agem (uff!) – viz. „Slova mezi zrcadly“, „Stříbro snů“ a instrumentálka „Lullaby“. Naštěstí jsou tady ještě umělci, kteří dokáží uchopit píseň také obrazově. Nejlepším příkladem budiž klip k písni „Fráze“ v režii Filipa Remundy. Natáčel se na mnoho let prošlý 35mm materiál Kodak historickou filmovou kamerou na kliku Cinephon. „Volnou inspirací nám byl krátký experimentální film Bezúčelná procházka od Alexandra Hackenschmieda z roku 1930 a esej Viléma Flussera, který se zamýšlí nad vlivem vynálezu tzv. technických obrazů na kulturu a samotný život člověka,“ vyjádřil se režisér. A zde je ten klip:

Á propos: křest alba Ostrak Mode „Copy And Paste“ proběhne 21.května v pražském Jazz Docku! „Moji šikovní spoluhráči písničky posunuli ještě dál,“ sdělil Ostřanský. „Budou mít naživo pestřejší aranže a jinou dynamiku. Jejich koncertní podoba ve výsledku bude daleko víc rocková!“

Tak to zní nadějně…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..