Dne 21.března letošního roku byla odhalena pamětní deska jedinečné jazzové zpěvačky EVY OLMEROVÉ. Pamětní deska byla umístěna na dům, ve kterém umělkyně žila, a to v Eliášově ulici 922/21 v pražských Dejvicích. Je dílem brněnského sochaře Dušana Váni, jehož návrh vybrala městská část Praha 6, jež projekt iniciovala.
Pamětní deska je umístěna v přízemí na fasádě domu přímo vedle okna bytu, ve kterém Eva Olmerová žila a také strávila poslední léta života. Vítězný návrh připomíná LP desku, tehdejší klíčový hudební nosič; ze soustředných kruhů vystupuje zpěvaččina podobizna a nápisy stylem připomínající dobovou typografii, užívanou na obalech elpíček. Deska o rozměru 850x690x20mm byla vyrobena z nerez oceli metodou CNC frézování přímo do kovového plátu. Její výroba a osazení stálo celkem 160 000 Kč.
Autorka fotoreportu: Hana Rysová
V říjnu loňského roku Praha 6 vyhlásila výběrové řízení a zástupce starosty Jan Lacina vyzval zároveň osm renomovaných výtvarníků, aby každý z nich navrhl pamětní desku, jež by zároveň charakterizovala osobnost této výjimečné zpěvačky. Jediný, kdo o této události nakonec psal, byl bulvární Blesk, který ventiloval na veřejnost rozhořčení bratra zpěvačky. Ten si představoval jako jediného správného výtvarníka Jana Brabence, který se s Evou osobně znal a dokonce navrhoval onu garsonku v domě, na němž je deska umístěna. Prý by sestra nikdy nesouhlasila s vlastním portrétem na desce.
Slavnostního ceremoniálu odhalení pamětní desky Evy Olmerové byly účastny také zpěvačky Jana Koubková, naše nynější jazzová zpěvačka č.1, i Zuzana Dovalová, jež ztvárňuje postavu Olmerové v muzikálu „Nezemřela jsem“ a byla nominována v roce 2013 na divadelní cenu Thálie. Ta zazpívala tři písně z repertoáru Olmerové. Jenže spousta Eviných kolegů, spolupracovníků a přátel se o této události ani nedozvěděla, a nebo pozdě.
„Mně v sobotu 19.3.volali ze Semaforu, zda bych měla čas a něco řekla. Náhodou jsem nic neměla a ještě informovala pár kolegů i novináře, jenže to bylo na poslední chvíli, kdy v Praze probíhá Febiofest a novináři už slíbili účast tam,“ sdělila mi Jana Koubková. „Já jsem zavzpomínala na Evu, i na to, že v tomto domě v jejím bytě jsme spolu zkoušeli a později natočili album Svíčka a stín, které vyšlo v roce 1992 u Pantonu. A zazpívala jsem i Can´t Give You Anything But Love Baby, kterou jsme společně zpívaly v jednom bistru u silnice, když se Standovi Kalousovi porouchalo auto. Pan Olmer se ani nedostavil.“ Pamětní deska se Koubkové líbí, „je pěkná a vkusná. Jen na ní chybí 1934-1993…“ A také onen první jarní den nepřišlo k domu, kde Eva Olmerová žila, moc lidí. Škoda…
Když už jsem zmínil Janu Koubkovou, tak vězte, že právě dokončila natáčení nového CD „A tak si jdu“. Sama protagonistka mi k tomu sdělila svým nezaměnitelným stylem: „Jsou na něm tvrdosti i něžnosti a jedna ptákovina. Se skvělými kolegy. A jsou tam nástroje: hammondky, akordeon, baskytara, kontrabas, violoncello, elektrická i akustická kytara, perkuse, bicí a zpěvy. Bzz!“ Začátkem září by mělo být album připravené k vydání. „Jsem na tuhle desku obvzlášť pyšná,“ dodala zpěvačka.