Frank Woeste vysypal z kapsy parádní muziku!
zvuk100%
obal100%
hudba90%
97%Overall Score

Když hraju, mám občas pocit, že potřebuju třetí ruku!“ Takto se před časem vyjádřil pianista a hráč na elektronické klávesové nástroje FRANK WOESTE. Ten před několika měsíci vydal na prestižním labelu Act Music autorské album „Pocket Rhapsody“.

Woeste se narodil v roce 1976 sice v Německu, ale již bezmála 20 let žije a hraje v Paříži, kde se oženil. Vystupoval a nahrával třeba s Ibrahimem Maaloufem, Michelem Portalem, Tigranem, Vincentem Peiranim a Emilem Parisienem. Na novém albu hraje na skustické i elektrické piano, varhany a basový syntezátor. Jeho spoluhráči jsou Američané. Kytarista Ben Monder se může pochlubit spoluprací s Lee Konitzem, Paulem Motianem, Marií Schneider i Theo Bleckmannem, ovšem můžete ho také slyšet na posledním albu Davida Bowieho „Blackstar“. Bubeník Justin Brown je členem Gerald Clayton Trio a Ambrose Akinmusire Quintet. Nepřesléchnutelná je i účast hostujících francouzských hráčů na smyčcové nástroje, známých ze symfonických a komorních pódií, houslistky Sarah Nemtanu a violoncellisty Grégoira Korniluka. Ve dvou skladbách se pak ozve francouzsko-libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf a v jedné jihokorejská jazzová zpěvačka Youn Sun Nah. CD zaujme již obalem; výrazný cover tvoří op-artové dílo Terryho Winterse (nazvané „Clocks and Clouds“ z roku 2012).

frank woeste-Desítka kompozic, z nichž dvě jsou vlastně předehrami k rozměrnějším skladbám „Pocket Rhapsody“ „Nouakchott“, jsou výrazově bohaté, kombinující akustický a elektronický zvuk kláves a postavená na citlivé, ale často až groovově výrazné rytmice. Skladby jsou výrazově i dynamicky proměnlivé, ale odpíchnuté mnohdy od minimalistických figur. To je případ hned úvodního tracku „Terlingua“, která je takto tvořena dokonce celá. V následujících skladbách ovšem přicházejí ke slovu další aranžérské a kompoziční finesy. Maaloufova trubka dodává skladbám „Moving Light“ a „Nouakchott“ arabskou chuť. Ostatně Nuakšott je druhé největší saharské město (hlavní v Mauritánii) a slovo pochází z berberštiny. Této téměř osmiminutové skladbě předchází smyčcové intro, poté občas prosakují, když sóluje piano, než se to v půli zlomí společně s kytarovými riffy skoro metalovými a do valivého rytmu se zařízne také rozdivočelá trubka a kytara se v sóle též nenechá zahanbit. Je to parádní jízda, zakončená pak autentickou nahrávkou jakési orientální taneční slavnosti. Smyčcové duo činí lahodnou skladbu „The Star Gazer“ a umocňují téměř muzikálově melodický zpěv Youn Sun Nah. V závěrečné zvukomalebné libůstce „Melancholia“ svým minimalistickým pizzicatem tvoří rytmický spodek, nad nímž preluduje akustické piano; housle pak dokonce zazpívají sólový chorus! Woeste dokáže též navodit atmosféru elektrického jazzu, potažmo jazz-rocku a´la Return To Forever, a to v „Buzz Addict“ (včetně hutného sóla bicích). Jeho syntezátor a varhany pak ozdobí gradující lyriku „Mirage“. Kytarista zaplní svými echy „Interlude“ k ústřední skladbě alba, titulní „Pocket Rhapsody“ (8:13). Tady dojde nejen na nymanovsky zabarvený minimalismus, včetně typicky perlivého piana, ale dokonce i na pořádné funky s excelentním kytarovým sólem!

Výtečné album!

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.