Polská jazzová zpěvačka IDA ZALEWSKA na sebe strhla pozornost v roce 2012 svým neobyčejně vydařeným albem „As Sung By Billie Holiday“, kterým se směle vyrovnala takovým hvězdám, jež také vydaly albové pocty legendární černé zpěvačce, jako např. Cassandra Wilson či Dee Dee Bridgewater. Před nedávnem jí na slovenském labelu HevHetia vyšlo nové album, tentokrát víceméně autorské, zpívané nejen anglicky, ale též polsky – „Storytelling“.
Na téměř třiapadesátiminutovém albu najdete deset písní, z nichž většinu napsala sama zpěvačka a její dvorní pianista Kuba Pluźka. Ten patří k největším talentům nastupující polské jazzové generace a může se již pochlubit vlastním albem sólového piana „Eleven Songs“. Také ostatní doprovázející instrumentalisté jsou mladými nadějemi polského jazzu: Szymon Mika (kytara), Kuba Dworak (kontrabas) a Damian Niewiński (bicí). Zalewska disponuje výrazným, osobitě sytým a tvárným hlasem, pohybujícím se mezi výrazivem černých bluesových zpěvaček a Joni Mitchell. Třeba hned úvodní píseň „Once“ je folk-rockově nabluesovělá, avšak zpívaná zprvu potemnělým, posléze více proměnlivým a podobně ohýbaným hlasem, ovšem s jazzovějším frázováním, než v případě Mitchellové. Podobně je vystavěna také předposlední „Honey“, kde jsou navíc kytarové vyhrávky ještě hutnější a po nádherném a něžném klavírním sóle přijde i mohutnější gradace. Rockovějšími prvky se vyznačuje „Piosenka o niemyśleniu“, zatímco zpěvačka zachovává výsostné jazzové frázování, což přináší jisté pnutí uvnitř písně; ve finále pak i ona podlehne onomu rockování. Rychlejší písně jsou vůbec syceny z různých zdrojů – ragtimové piano v úvodu „One Thing“ a posléze brilantní kontrabasové sólo a swingující piano, „Here With Me“ je nabluesovělá pop-jazzůvka, popověji vyznívá také „We´ll Meet There Again“, ale tady ji navíc ozvláštňují úderné mezihry a vypjaté kytarové sólo. Zpěvačka Ida Zalewska je ovšem nejsilnější v pomalých písních, baladách. V nich je více bluesově jímavá, navíc se zde může blýsknout svou sice křehkou, ale bohatou hrou pianista, jako je tomu v „Goodbye“; naopak v milostném vyznání „Bez ciebe nie ma mnie“ umocňuje emocionální gradaci. V písni „To rozstanie“ se zpěvaččin hlas v úvodu snoubí jen s lyrickým pianem, a když se přidají i ostatní, jímavost se pak rozvine v sólovém chorusu kytary. Závěrečná balada „Troche ciebe, cześć mnie“ je obvzláště jímavá, až teskná, a to i v konečné instrumentální gradaci s vokálem.
Příjemné album slušné úrovně. Není to zázrak, ani nic nečekaného, ale je to dobrá deska, která neurazí, a dokonce svádí i k okamžitému opakovanému poslechu…
