Jak lze v jazzu uchopit fázi spánku REM
zvuk95%
obal90%
hudba90%
92%Overall Score

Slovenské vydavatelství HevHetia vydalo druhé album pozoruhodné polské zpěvačky, která si říká ELMA. Dostalo titul „AD REM“ a tvoří v podstatě pokračování jejího debutového alba „Hic Et Nunc“ (2014). Jde totiž o nahrávky z toho samého session a ve stejném obsazení, a to z roku 2012, kdy ve dnech 21.-22.září v polském studiu Tokarnia vedle Elmy, jazzové modernistky v tom pravém slova smyslu a vokální improvizátorky, stanuli její krajané Dominik Wania (piano) a kontrabasista Maciej Garbowski, a podržte se(!) také finský trumpetista Verneri Pohjola, hvězda nejen skandinávského jazzu první velikosti!

Elma je absolventkou Krakovské školy jazzu a Queen Margaret University v Edinburghu. Profesionálně se věnuje hudební terapeutice. Používá svůj hlas jako hudební nástroj, aniž by ale použila formu scatu; právě tento způsob zpěvu se z jazzu jaksi vytrácí. Elma disponuje nesmírně širokým rejstříkem, ústa jí navíc často slouží jako jakýsi rezonátor – řadí se k oněm zpěvačkám typu Norma Winstone či Julie Tippett, ve žhavé současnosti se takovým vokálem chlubí např.Franziska Baumann. Ale moc jich není, možná by na spočítání opravdu těch dobrých stačily prsty jen jedné ruky…

cover 1Na bezmála padesátiminutové album se vešlo 12 tracků – autory úvodní skladby“I´m Ready“ je Elma s Pohjolou, zbylých jedenáct, vzniklých volnou improvizací celého kvarteta, představuje jakousi svitu, nazvanou „REM“, kdy jsou jednotlivé skladby očíslovány jen pořadovými čísly. „I´m Ready“, nejdelší track z celého alba (8:24), je bohužel až příliš rozvolněná – myslím ve smyslu jisté překotnosti a zahlcenosti, kdy jen občas, na sekundu, probleskne melodický nebo alespoň harmonický nápad. Ovšem lyrická Pohjolova trubka je skvostná, byť přebitá zbytečně komplikovaným vokalizováním. Ve střední části, kdy se k trubce přidá níže položený hlas, to pak působí jako pohlazení. V „REM I.“ vokál a trubka tvoří duet a opět mám pocit, že zpěvačka se snaží melancholickou trubku za každou cenu převálcovat. Ale pak přichází „REM II.“, a tady to náhle dostává formu, není to jen hlasová exhibice, všechny nástroje do sebe zapadají, aby se vynořily barevné plochy, lyrické výrazivo je i ve vokálu, takže výsledný tvar je až vzletný. A poté už následují další skladby, jež udržují tvar, kompoziční soudržnost, byť v nich najdete (ovšem již ve značně omezené míře oproti úvodní kompozici) atonální exprese, free-jazzové bobtnání na straně jedné, na té druhé pak skoro infantilní popěvky, perlení, lahodné harmonie, tlumené emoce, ozvěny barokní a romantické hudby, průzračná souznění, prvky minimalismu. Vše podřízeno smysluplnému výrazu, tj. vyjádření příslušného snivého stavu…

Album „Ad REM“ se tak stává posluchačským zážitkem, a to široce smyslovým!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*