Úchvatné zklidnění Štveráčkovo, tak to je The Calm...
zvuk100%
obal100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Jak už bylo avizováno, kvartet saxofonisty Ondřeje Štveráčka s americkým bubeníkem Genem Jacksonem vyrazil na šňůru po domácích jazzových scénách; při této příležitosti 21.března budou aktéři křtít v tento den oficiálně vydané album. ONDŘEJ ŠTVERÁČEK QUARTET feat.GENE JACKSON natočil novinku „THE CALM“ na značce New Port Line a ve společné produkci Štveráčka a vydavatele Petra Marka.

Téměř hodinové album bylo nahráno ve studiu Svárov v péči Lukáše Martínka přesně před rokem, 12.března 2015, tedy v jediném dni. Opět se vyznačuje vynikajícím zvukem, grafikou obalu (Yvone Baalbaki) a fotografiemi Jana Pohribného. Cover vystihuje jedinečným způsobem titul alba, je opravdu klidný, až meditativní. A taková dokáže být i Štveráčkova hudba na této nahrávce. Přiznám se, že k mému neskrývanému překvapení…

Oproti minulému Štveráčkově albu zůstal v sestavě pouze kontrabasista Tomáš Baroš a vedle americké hvězdy za bicími kvartet doplnil slovenský pianista Klaudius Kováč. Štveráček napsal pro album pět vskutku nosných kompozic, jedna je převzatá (sugestivně gradovaná balada „King Of Stveracek Q Belveder 005uSaxophone“ od nizozemského saxofonisty Emiela Wienholtse) a dvakrát přispěl Baroš. Ten jako autor opravdu roste – balada „Red In Brown“ je skvostná, klasická hardbopovka „D1“ zase slušně šlape. Ovšem jako hráč stačil za necelé dva roky vyrůst až do příslovečných nebes! Třeba jeho sólový part v nádherně uvolněné a odlehčené hardbopové svižnůstce „E.N.T.“ je pro toto moje tvrzení pádným argumentem. Pianista Kováč se tady prezentuje také ve vrcholné formě, a to nejen po technické stránce, ale především hrou plnou invence a nepředvídatelných postupů zvláště v polyfonním řetězení úhozů (třeba v titulní, baladické skladbě „Calm“). Gene Jackson je bubeníkem mnoha tváří – dokáže být až těžkotonážní, a to i v doprovodu, nejen v sólové jízdě (třeba hned v úvodní „Spanish“), naproti tomu v baladách zahušťuje spodní proud citlivým tepem, ševelením či naopak emotivně narušuje tok a způsobuje neobyčejné napětí (např.závěrečná „Meditation“). A lídr Štveráček? Ano, ten se ve shodě s titulem alba skutečně zklidnil. Ale nikoli ve smyslu emocionálním, ale v oblasti tvůrčí sebekontroly. Z jeho hry se v žádném případě nevytratila ona typicky coltraneovská expresivita, jen jde více z něho samotného, z jeho nitra, než z nástroje (jako tomu bylo v posledních nahrávkách Coltranea). Štveráček se svým tenorsaxofonem i v improvizačních smrštích (jako třeba ve skladbě „Jin-Fizz“) nepracuje s tzv.oslími můstky, ale využívá minimalistických, to jest repetetivních postupů, čímž navíc dosahuje i gradace ve své hře. Jeho tenor zní hutně a plnokrevně ve všech polohách, v jakémkoliv rejstříku; ale musím se přiznat, že v těch nižších je nejen emotivně silný, ale také doslova omamně lahodný!

Úžasné, úchvatné, veskrze jazzové album!

Jsem zvědav, co na to za rok řekne Anděl…

(autor foto: Jan Pohribný/New Port Line)

Podobné články

Jeden komentář

Napište komentář

E-mail nebude publikován


*