Písničkářka BEATA BOCEK vydala na sklonku loňského roku již čtvrté autorské album, tentokrát vlastním nákladem, ale distribuované labelem Indies Scope – jmenuje se „O TOBJE“. Více než hodinové album obsahuje 16 písní. „O Tobje je výpovědí mých příběhů zachycených od roku 2012,“ řekla k tomu Bocek. „Všechno v jedné skříni, kde leží i zápisník mých emocí, lásky, smutku, slz, strachu, ale i naděje a víry, že vše, čím jsem si prošla a co mě trápilo, mě posunulo dál…“
Ano, opravdu posunulo, nejsou to prázdná slova. Beata Bocek nezůstala samozřejmě nic dlužna svému písničkovému rukopisu, instrumentální dovednosti ani pěveckému výrazu, ale přece jenom je stavba a hlavně aranže jejích písní bohatší než kdykoli předtím (sama zvládá hru na akordeon, kytaru, mbiru, koncovku a ukulele). Mohou za to samozřejmě hosté, mezi nimiž exceluje hlavně její švédský přítel, trumpetista a baskytarista Christoffer Strandh, flétnistka Alice Krejčí, Lucie Redlová s mandolínou, s bicími Jana a Ivan Pilgrovi (Biorchestr), novozélandský zpěvák Jono Bono Heyes, pianista a jeho krajan Trevor Coleman (s nímž připravuje pro tento rok dokonce album!), Martin E.Kyšperský, nechybí ani housle a viola Terezy Včelicové. Protože se Bocek narodila v Českém Těšíně, nyní žije na Valašsku a procestovala kus světa (naposledy Indie, Nový Zéland, Švédsko a Finsko), vystopujeme v jejích nových písních nejen slezský a valašský folklór, prvky rocku, folku a šansonu, ale též world music od Skandinávie, přes britské ostrovy po etnickou hudbu z Jížní Ameriky, Indie či Pacifiku. Zpívá nejčastěji jako předtím polsky, ale zazní i čeština, angličtina a dokonce švédština! Také graficky je album vyvedeno nápaditě a jedinečně, jde o vpravdě umělecký artefakt, který vznikl ve spolupráci samotné písničkářky s výtvarnicí Helenou Čubovou. A motto alba je navýsost inspirativní a (nebojím se říci) iniciační: Lehkost života, žít z mála – zdroj obyčejné radosti…
http://www.indies.eu/music-player/?ida=2879
Písně Beaty Bocek nesou niterná i existenciální poselství, při jejichž poslechu jí věříte každé slovo. Její polština je výsostně poetický jazyk a angličtina ji přibližuje takovým písničkářkám jako třeba Ani DiFranco. Hodně podařená je píseň „Chwila“, která se vyznačuje až tajemnou náladou, umocněnou něžným pianem a violou. Následující „Szafa pana Klosa“ je naopak rozverná, svižná, s perkusemi a výrazným akordeonem. Dynamické a výrazové proměny zdobí bohatě strukturovanou píseň „Na poczatku Zelandii“ a „Jedno niebo“ („Celý svět je rozdělen hranicemi a ploty. Ale proč, když máme jen jedno nebe?“). Folklórní inspirace osvěžují „Co jo tam bedym robič?“ a „O svatběnce“, teskné „Smutné Oczy“ jsou dokonce zazpívány a´capella. Anglicky zpívaná „January 2013“ má až rockově úderný tah, „Way Back To Me“ je zase hitově popovější. Výrazovou rozmanitost korunuje závěrečná, švédsky zpívaná „Vaggvisa“, ukolébavka pro dítě s modrýma očima, které zatím čeká na svůj příchod…
Nádherná písničková kolekce!
