Lyricky rozervané písně s hardcorovým akordeonem
zvuk100%
obal90%
hudba90%
93%Overall Score

V undergroundovém prostředí vystupuje se svým akordeonem už od roku 1996 – RADIM BABÁK! Tento brněnský loutkoherec (Divadlo Líšeň), učitel hudby a muzikant (ex-Lippany, Čvachtavý lachtan, Čočka, Česnekový hlavy…) je považován za jediného hardcore (HC) harmonikáře a zároveň folkaře pro 21.století. Do svých písní nasává minimalismus, lidové odrhovačky, šansonovou dramatičnost i opilecké výkřiky a punkovou energii – takové je i album s dadaistickým názvem Tutepeto“, jež vydal jako svůj první letošní titul vpravdě nezávislý pražský label Polí5…

Na bezmála čtyřicetiminutovém, čtrnáctipísňovém albu, jež masteroval hlukař Tomáš Vtípil, je stěžejním nástrojem samozřejmě Babákův akordeon a zpěv; ovšem několikrát je doprovodným nástrojem kytara či ukulele. Třeba hned v úvodní „Mé milé“, která tak vyznívá značně syrově, čímž je umocněn onen svár milostného citu a sexuální náruživosti. V Bubákových písních je vůbec často obsažen svár mezi myšlenkou a pudem, pokorou a rebelanstvím, v každé pak kontrast mezi diletanstvím a snahou o umělecké sdělení. To činí jeho písně vzrušujícími, dodává jim napětí. Třeba v „Holubí“ se vyzpívává z vnitřního střetu hrubého chlapáctví s mužskými city k přírodě a k ženám… “je těžké zůstat normální/a nemít poznámky fekální…“, nebo v závěrečném songu „Krajiny“ svádí boj lyrika s hrůzou. Další polohou písničkového sdělení jsou slovní hříčky ve stylu dada – „Tety u Maneta“ (odtud pochází ono slovo jako titul alba), miniatury „Tygr loví špačky“, „Hrouza a ponožky“, „Obsese“ a provokativně drsná „Obhajoba masožrouta“, po níž by vegetariáni pravděpodobně zvraceli. Babák dokáže být také jednoznačně poetický („Balada o zápalce“, „Krásný dnešek“) a mnohdy neobyčejně sugestivní (a to až k husí kůži) – „Na kohoutích zápasech“ jeho akordeon navíc umocňuje Vtípilova elektronika, „Sebeklam“ je prosycen bluesovým smutkem („…nejsem poskok pokroku…“). A kde nestačí jeho poetismus, zhudební baladickým způsobem báseň Guillauma Apollinaira „Lorelaj“ (ze slavné sbírky „Alkoholy“, v překladu Jiřího Žáčka). Akordeon zde má až sílu varhan a Babák svou naléhavou narativností v polozpívaném projevu silně evokuje Mikoláše Chadimu…

Můžete se do těchto písní zakousnout i vy. Polí5 album opět zveřejnilo na Bandcampu. Ovšem teprve poslech z CD z alba činí klenot. Babákův akoredeon zní vskutku osobitě, jinak než v případě třeba Jima Čerta či Vaška Koubka!

Á propos: vydavatelství Polí5 bude mít vbrzku 10.narozeniny! Hodlá je patřičně oslavit 8.dubna v Malostranské besedě…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.