V osmdesátých letech to byl ten nejreprezentativnější soubor u nás; vlastně výraz soubor je v tomto případě nadnesený. Jde totiž o královéhradecký Ventil Duo, který tvořili Martin Brunner a Jiří Vyšohlíd, oba úzce spjatí s věhlasným Divadlem Drak. Ostatně o tom hovořil Vyšohlíd v rozhovoru pro JazzPort. V novém století se toto duo sešlo jen výjimečně. O to více to pak byla událost, když se 3.února v klubu Satchmo v Hradci Králové sešli Brunner a Vyšohlíd, aby zavzpomínali na Ventil Duo. Na jednom pódiu s nimi také stanula nová jazzová krev – kytarista David Fiedler a bubeník Jan Dürrer jr.

Koncert to byl mimořádný ve všech významech tohoto přídavného jména. Byl nepřipravený, navíc takto ve čtyřech hráli zcela poprvé, a povedl se nad očekávání! V průběhu dvou hodin čistého času si zahráli nejen v kvartetu, ale též různě v triu či jako Ventil Duo; navíc se Fiedler blýskl jednou instrumentálkou („Pocta vodě“) a jako výborný písničkář spíše folkového ražení v autorské „Let Things Flow“ a osobité předělávce hitu Michaela Jacksona „Billie Jean“. V kvartetu pak Martin Brunner (flétna, basová flétna), Jiří Vyšohlíd (el.piano), David Fiedler (kytara) a Jan Dürrer jr. (bicí, perkuse) zněli mnohdy jako pěkně rozpálení art-rockoví Focus, dokázali si ale také velmi tvárně a jazzově pohrát s hispánskými motivy a´la „Spain“ Chicka Corey, aniž by vyloženě citovali – to nedokáže každý! Jiří Vyšohlíd si též vystřihl jarrettovské sólo s přelomem do robustnějšího Monka, Martin Brunner zahrál na basovou flétnu sólovou skladbu „Zvedání nohy“, inspirovanou stejnojmenným obrazem trutnovského malíře Pavla Roučky; ostatně Brunner nedávno dotočil autorské album sólové flétny (s hojným zastoupením té basové), kterému dal titul „Vernisáž“. Však kolik vernisáží se svou flétnou odehrál, to se ani nedá spočítat!

Mezi Brunnerem a Vyšohlídem fungovala ona příslovečná chemie hráčské kongeniality. Jiskřilo to mezi nimi jako za časů Ventil Dua, kdy ani v těch nejponornějších dialozích nezapomněli na bezuzdnou hravost. V jejich souhře naleznete prvky dada, surreálna, černého humoru i duchovní meditace, mísí se zde nízké s vysokým, zemitost, bezelstnost i ušlechtilost se živočišností a archetypálností. A tak vás mrazí při blues, poté křepčíte u rozvernosti („Burčák“) a prosíte v duchu toho nahoře, ať zastaví čas, aby jejich verze Zawinulovy pecky „Mercy Mercy Mercy“ nikdy neskončila!

Stálo by to za to obnovit Ventil Duo doopravdy…Co vy na to, pánové?

(autor foto: Jindřich Oplt)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*