Proslavil se sólovým partem v acid-jazzové adaptaci „Cantaloupe Island“, kterou skupina US3 dosáhla v roce 1993 deváté příčky v Billboard Hot 100! Trumpetista GERARD PRESENCER již čtvrtstoletí patří k evropské jazzové špičce, kde se etabloval již v 18 letech. A nyní tento rodilý Londýňan, žijící v současné době v Kodani, natočil pro britský label Edition Records album „GROOVE TRAVELS“ – jako člen a vůdčí sólista jedenadvacetičlenného Danish Radio Big Bandu. Jde o čtvrté autorské album Presencera, a to po dlouhých 13 letech!
Dnes též uznávaný pedagog, aranžér a skladatel patří k nejvyhledávanějším sidemanům v jazzovém světě. Podílel se na projektech takových veličin, jako třeba Louis Bellson, Roy Hargrove, Shorty Rogers, Ronnie Scott, Stan Tracey atd. Byl také dlouholetým kmenovým členem souborů Charlieho Wattse, bubeníka, který si od domovských Rolling Stones rád odskakuje k jazzu. Po přestěhování do Kodaně se Presencer stal vítanou oporou trumpetové sekce tamního rozhlasového bigbandu. Danish Radio Big Band vznikl již v roce 1964 a v historii ho vedli např. Palle Mikkelborg, Thad Jones, Bob Brookmeyer a Jim McNeely. Hrál s nimi Miles Davis, Stan Getz, Joe Henderson, Randy Brecker, Chris Potter, Mike Stern…
Dvaapadesátiminutové album „Groove Travels“ obsahuje osm skladeb, z toho jen tři jsou coververze. Ale ty nejsou ledajaké! Beatlesovka „Eleanor Rigby“ je mistrně vystavěna, patřičně gradována díky výtečným sólovým partům nejen Presencerovy křídlovky, ale též kytary (Per Gade), basy (Kaspar Vadsholt) a bicích (Soren Frost). Závěrečné dva tracky alba patří hardbopovce „Footprints“ a countryovce „I Can´t Stop Loving You“. V Shorterově pecce se blýsknou vedle Presencera (ten použije křídlovku i trubku) také hostující americký trumpetista Adam Rapa a kubánský perkusionista Eliel Lazo, svá sóla vystřihnou též tenorsaxofonista Hans Ulrik a trombonista Steen Hansen. Zvuk elektrického piana, ostré basové riffy a hutnost žesťů ještě více umocňují chytlavou sílu této slavné kompozice. Finálovku Dona Gibsona zdobí Presencerova trubka (je to jediná skladba, kde nehraje na křídlovku), ale aranže sice vychází z baladické melodičnosti, ale halí ji do kantilény až cajdákového charakteru, což přibližuje bigbandový zvuk spíše easy-listeningovému Jamesi Lastovi. Budiž, asi úlitba většinovému posluchačstvu, ale připadá mi to zbytečné. Ale dá se to přežít. Protože oněch předešlých 46 minut je prostě skvostných!
Presencerův autorský a aranžérský rukopis je široký. Využívá především měkkého zvuku křídlovky, které ale dokáže vtisknout hodně vypjaté emoce. Zatímco v úvodním kusu „Another Weirdo“ nechá naplno vyniknout zvukomalebnost sólového nástroje i celého orchestru, hned v té následující „Blues For Des“, mimochodem nejdelší kompozici na albu (9:09), vybuchují groovy a kapela šlape jako funková mašina. Navíc se tady pracuje s dynamikou a vrstvením, přičemž sólové chorusy střídá Presencer s tenorsaxofonistou Karl-Martinem Almqvistem. „Balad Or Tango Of the Misunderstood“ představuje typ latino-balady s barvami a´la Gil Evans a výbornými sóly el.piana (Henrik Gunde) a sopránky (Pelle Friddell). „Devil´s Larger“ je zase pětiminutová jazz-rocková jízda s el.kytarou, el.pianem a varhanním zahuštěním, s rockově údernou trumpetovou sekcí. A bigbandu sluší odjakživa orientální háv, což potvrzuje v plné míře „Istanbul Coffee Cup“ s dialogem křídlovky a trombónu (Vincent Nilsson) a gradujícím sólem sopránsaxofonu (Peter Fuglsang) a celého orchestru.
Vynikající bigbandová deska hned na začátku roku! Tak to si dám líbit…