Kumbalu aneb Horká zima ve světovém Brně

Kumbalu aneb Horká zima ve světovém Brně

zvuk
90
obal
80
hudba
80
texty
60
78

K 10.výročí existence vydala po pěti letech od debutu („Betno“) své druhé album brněnská ethno-alternativní kapela KUMBALU. Jmenuje se „KDYŽ JE ZIMA NA BALKÁNĚ“ a skupina si jej pořídila na vlastní náklady, respektive ze dvou třetin díky příznivcům skrze crowfundingový server Hithit.

Kumbalu tvoří čtveřice muzikantů, kteří se pokoušejí smísit indie-rock s balkánskou a západoafrickou hudbou, s klezmerem, reggae a valašským folklórem: Honza Havránek (zpěv, sax), Jura Mičkal (housle, kytara, djembe), Eulál čili Petr Jestřábek (bicí) a Ondřej Novák (basa).

Texty jsou výhradně v češtině, potažmo moravštině (aby se neurazili, evidentně si na moravanství zakládají).

Zaobírají se satirickým i kritickým pohledem na současnost, včetně konzumního způsobu života (to tvrdí oni); dokonce se zaštítili hezky znějícím sloganem „Růst můžeme i ke kořenům“…

coverJaké že to jsou ty kořeny? A jde vůbec o alternativní kapelu, jak je obyčejně charakterizována? Bohužel musím konstatovat, že po textové stránce to dost kulhá. Občas zajiskří štěpný, hutný verš, sem tam zarezonuje překvapivý kontrast ve výrazových protikladech. Hned v úvodní, titulní vypalovačce např. zazní „když je zima na Balkáně/neber darmo jméno páně/I když tě ta břečka sere synku/pokoj najdeš v dobrém vínku…“, což považuju za hodně zdařilé. A pěkně to i kapela napasuje do muziky. Občas to totiž zpěvákovi moc do pusy neleze, protože text je místy úděsně kostrbatý – viz. třeba hned druhá v pořadí, „Pražáci prominou“. Tady se navíc cítím za ně trapně, protože jestli je alternativní to věčné navážení se do Pražáků, pak budu raději poslouchat Michala Davida. Zatímco v Praze jsem proti Brnu neslyšel křivé slovo už od doby, kdy jsme padli na zadek před Folk Teamem, Poutníky, respektive Druhou trávou Roberta Křesťana, a o něco později před Ivou Bittovou a Dunajem. Ovšem noví brněnští bojovníci to umějí zabalit do chytlavého refrénu, to se musí uznat! Ale zase na druhou stranu si nejsem tak úplně jist, zda Kumbalu ve skutečnosti nepálí do vlastního hnízda. V té písni totiž přiznávají skutečnost, která je pravděpodobně oním příslovečným zakopaným psem, který obyvatele moravské metropole tolik frustruje – totiž, že Brno je vlastně velká vesnice…Tyhle mouchy jsem nemohl nechat být, ať se na mne páni muzikanti nezlobí. Když už se hudebně tolik rozmachují (téměř po celém světě), tak je hloupé sdělovat takové přízemnosti a zůstat lokální. Stačí, že smíchají moravské víno s brazilským národním koktejlem calpirinha, někde mezi kanclem a barem zavítají do Afriky, někde mezi vodkou a rumem („Ve městě špinavém“) stačí hodně sugestivně odsoudit masožravé občany („Ema má dilema“) a v kocovině („Tudoreska“) mlsat starobylou orientální cukrovinku („Chalva“)!

Ovšem hudebně mne album baví, místy nesmírně. Znamenité housle zdobí nejen balkánské názvuky, ale též reggae, saxofonista vystřihne i několik výborných sólových chorusů, zpěv je patřičně průrazný; občas Kumbalu připomenou Police blahé paměti („Nepadaj nápady“) nebo Prouzu („Ema má dilema“), mimochodem moravskou rockovou kapelu, která v 90.letech zapůsobila jako čiré zjevení. V každé písni (je jich desítka) je výrazný aranžérský nápad, ozvláštnění, dokonce několik, byť občas a´la dort pejska a kočičky. Musí se při nich dobře a vydatně tančit, je to naživo především zábava, kdy z pódia tryská energie. A dokážu si představit skupinu hrát jen instrumentálky; jedenáctý, závěrečný track „Loučení“ je totiž beze slov a je to fakt bonbónek! Tady bych skutečně Kumbalu označil jako alternativní kapelu bez ošívání…

Summa summárum: Dobré album, které potěší především Brňáky, potažmo Moravany (se Slezany si nejsem už jistý…).

I když, třeba se mýlím… Udělejte si obrázek sami – informace o kapele a způsobu koupě alba či alespoň poslechu na stránkách kapely http://www.kumbalu.com/ !

Á propos: Dnes se objevila zpráva, že Brno je podle prestižního listu New York Times mezi 52 nejlepšími místy světa pro rok 2016 a je doporučováno jej navštívit. Obsadilo dokonce 27.příčku a předstihlo nejen New York, Paříž, Los Angeles, Tokio a podobné ráje, ale též Prahu! Přeju jim to. A blahopřeju.