Slovenského kytaristu Miloše Železňáka jsme vám před časem představili v rámci seriálu o vydavatelských počinech labelu HevHetia. Nedávno vydal nové album, a to jako MILOŠ ŽELEZŇÁK TRIO, samozřejmě opět na zmíněném východoslovenském labelu; zove se nikoli náhodou poeticky „V BEZVETRÍ A BEZČASÍ“…
Železňákovo trio tvoří vedle lídra (kytaristy, autora kompozic a aranžmá) kontrabasista Róbert Ragan (Nothing but Swing Trio, Pacora Trio) a bubeník Peter Solárik (NBS Trio, Invention Quartet, Matúš Jakabčic CZ-SK Big Band). Na albu pak navíc hostují saxofonista Adrián Harvan, nadžánrový muzikant, a Smyčcové trio Jána Kružliaka ml., které je doma ve vážné hudbě. A jelikož tento projekt má v podstatě podobu komorní jazzové svity, takto rozšířený instrumentář je jednoznačně ku prospěchu věci.
Svita „V bezvetrí a bezčasí“ byla inspirována poezií básníka Erika Ondrejíčka, generačního souputnika Železňákova: Nad lesnou cestou/v bezvetrí a v bezčasí/levituje list… Forma svity je umocněna jednolitým proudem nápaditě proměnlivé hudby, kterou mocně napájí swing, hardbop, free-jazz, jazz-rock, avantgardní jazz i crossover. Kompozice je rozdělena do osmi částí (tracků) a věrně kopíruje Ondrejíčkovy verše. Vystúpiš na zastávke na znamenie/a tým najlepším/stále ostáva/úplnost´/posledného akordu/voňajúceho kávou/a príslub v západe slnka/že všetko má svoj význam…Ano, taková muzika má význam! A po úplnosti posledního akordu dostanete chuť vrátit to všechno na začátek…
Intro (pod názvem „Stratená basa“) je ještě značně rozvolněná, jaksi neukotvená, až bludná miniatura v podání elektrické kytary a bicích; stejně tak úvod druhého tracku „Deň jako stvoreny pre návrat“. Pak se ale přidá tenorsax, výrazný riff, posléze motiv, umocněný smyčci, a rozjede se jazz-rocková mašina se sólovými party saxu a el.kytary, než dorazí do free-jazzové stanice! Odtud do minimalistické figury, tvořené z vrstveného kytarového zvuku, kterou začíná „Kytica Chryzantém“; když se ozve úchvatná melodická linka kontrabasu, hraného smyčcem, prostě se rozplynete slastí! Ve třetině desetiminutového tracku dochází ke zlomu, kdy nastoupí pravidelná a hutná rytmika a posléze jazzově excelentní kytarové sólo (výrazově někde mezi Methenym, Frisellem a Abercrombiem). Kontrabasové sólo v závěru této části patří též mezi ty vysněné. Skoro devět minut „Na sedadle starého autobusu“ je ve znamení virtuózní akustické kytary, trio se ladně a přitom vzrušujícím způsobem pohybuje mezi folkem a jazzem, přičemž kytara místy dosahuje vypjaté hustoty, jakou jsem dosud slyšel snad jen u Kropinského; nádherné je opět i sólo kontrabasu. Valící se staccato uvozuje následující „Úplnosť posledného akordu“, ale nebojte se, ta úchvatná jízda ještě zdaleka nekončí; rytmus umlkne, přivalí se smyčce, nad nimiž se rozklene jímavý chorus saxofonu. Ten pak utne s rockovým drajvem kytara, již vystřídá akustický zvuk s jemnými bicími. Potom se ocitnete „Nad lesnou cestou“, kam vás uvedou perkusivní hrátky bicích a něha zdvojených kytar a lyrického kontrabasu. „Zastávka na znamenie“ vás hodí do znepokojivě vypjatého dialogu el.kytary a nervních bicích, aby vás po 2 minutách a 18 vteřinách oblažil plný zvuk kapely; chytlavý rytmus, smyčcová přibarvení, jež ve finále vygradují do jazz-rockové cody a´la Mahavishnu Orchestra z časů Apokalypsy…
To album si nenechte ujít! Takových nahrávek se nerodí tolik, aby se daly přejít jen tak.