Oslava avantgardního jazzu v podání Soukupova Points Septetu
zvuk100%
obal85%
hudba100%
95%Overall Score

Jak už zde bylo avízováno, LUBOŠ SOUKUP vydal nové album, a to pod hlavičkou jeho souboru POINTS SEPTET. Obsahuje plný tucet koncertně prověřených autorských kompozic, vznikajících částečně formou lídrem řízené improvizace. Tedy jedinečná podoba výsostně avantgardního jazzu, jakého je v našich luzích a hájích jako šafránu. Však jej Soukup nasál při svém studiu a hraní v dánské metropoli, kde bují opravdu životaschopná improvisingová a free-jazzová scéna. Navíc také na albu „Luboš Soukup & Points Septet“, které vyšlo na značce Animal Music, spolu s lídrem (tenorsax, klarinet) hraje vskutku reprezentativní sestava česko-slovenských jazzových instrumentalistů: Oskar Török (trubka, křídlovka), Petr Kalfus (sopransax, altsax), Marcel Bárta (basklarinet, tenorsax), Jan Jirucha (trombón), Jaromír Honzák (kontrabas) a Tomáš Hobzek (bicí)…

Pětapadesátiminutové album otevírá témbrově bohatá miniatura „Black Monolith“. Vůbec témbrové souzvuky a propletence na této studiové nahrávce vyznívají ještě lahodněji a bohatěji než naživo, což je případ dalších kompozic, zvláště těch, jež jsou z takové materie vystavěny – jde především o řadu „VZ“ (čtyři části, jež prostupují celým albem) a závěrečnou skladbu „Choral“, která je navíc nesmírně vznosná, umocněná kontrabasovým partem Cover-Points-Septet-Points-Septet-900x805hraným smyčcem. Často dechy tvoří táhlé souzvučné tóny, evokující ambientní dronovou hudbu, které ve studiu jednoduše znějí lépe než na koncertním pódiu. Témrové plochy s vypjatějším jazzovým polyrytmem pak ansámbl kombinuje v mistrně vystavěné, sugestivní, pravoslavnými zpěvy a lidovou hudbou inspirované skladbě „Gruzie“; pozoruhodné je tu též jímavé kontrabasové sólo. Ale to neznamená, že na tomto studiovém albu chybí ona příslovečná free-jazzová energie, jíž jsou koncerty septetu nabity! Hned ve druhém tracku „Ještěrka“ bicí burácí, svižné riffy a sazby vás rozdovádí, erupce klarinetu a pitvořivě chlapské sólo trombónu vás pak dorazí. Naopak „Léto 1985“ vás oblaží rozjuchaným soundem neworleánského pouličního brass-bandu, v „Rhythm“ zaútočí s plnou vervou free-jazz, včetně opět excelentního trombónového sóla, také trubka dá o sobě patřičně vědět, stejně tak gradující sazby všech dechových nástrojů a hutná rytmika. Kompozici „Alegría“ je opravdu radost poslouchat, je to oslava jazzu, evokující stejnojmenné Shorterovo dílo, kde nechybí výtečné sopránsaxofonové sólo, střídavé hlasy klarinetů a trombónu, rytmické a výrazové změny, proměnlivá dynamika, gradace přes hispánské názvuky až k bigbandově znějícímu finále a´la Gil Evans. A konečně „WTF“ je vskutku expresivní, zprvu značně rozvolněný, posléze drtivě houstnoucí hudební proud, v němž se náruživě tře free-jazzový existencialismus s hardbopovým tahem a brass-bandovým uličnictvím. A sóla sopránky, basklarinetu a tenora berou dech…

Hodně vyzrálé album toho nejsoučasnějšího jazzu!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*