Dunajská vlna? Povodeň rozhodně nehrozí...
zvuk90%
obal80%
hudba65%
78%Overall Score

Neměla to být pouhá recyklace legendárního Dunaje, byť trio DUNAJSKÁ VLNA na svém debutovém albu „JEDNOU“, vydaném na undergroundové značce Polí5, hraje výhradně skladby z pěti alb brněnské kapely, kterou prošly Iva Bittová, Pavel Koudelka, Pavel Fajt či Pavel Richter a byla pravděpodobně naší nejlepší a nejoriginálnější rockovou partou devadesátých let (skončila v roce 1998, když v pouhých 43 letech zemřel její frontman Jiří Kolšovský). Zakládající členové Dunaje, Vladimír Václavek (baskytara, akustická kytara, hlavní zpěv) a Josef Ostřanský (el.kytara, zpěv), dlouho odolávali té myšlence, ale před rokem se přece jenom odhodlali oživit ducha legendy a zároveň se odpíchnout k něčemu novému. Přibrali mladou a nesmírně talentovanou bubenici Michaelu Antalovou a vznikla tak Dunajská vlna, ale stín původního Dunaje se jim hudebně překročit nepodařilo. Škoda, snad příště…

Ona by ta recyklace ani nebyl tak špatný nápad, kdyby se podařilo zachovat onu výrazovou i zvukovou expresivitu a naléhavost původního repertoáru. Album je dlouhé více než 53 minut a z 15 skladeb se síle originálu vyrovná pouhá třetina; dost málo, nemýlím-li se. Po třetí skladbě už posluchač dokáže odhadnout, jak budou vystavěny ty následující, takže už pak záleží jen na energii a ozvláštňujících aranžérských nápadech. A těch je, bohužel, pomálu…

Naprosto hluše vyznívají první dvě písně „Prší“ a „Poslední noc“, poté v pořadí pátá („In the Flash“) a šestá („Wahoo“), desátá („Barvy“) a jedenáctá („My Dream“). V těch prostě repetetivní, mnohdy obtížně rozklíčitelný text a hudební postupy, tu crimsonovsky, onde janotovsky minimalistické, nefungují a vlastně nudí, protože jsou otrocky naroubované, a tudíž snadno předvídatelné. A to jim zcela ubralo na svěžesti, energii a naléhavosti, o expresivitě ani nemluvě. Dokonce i Antalová víc tluče jak hraje, což byl pro mne po zážitcích z jejích zásnub s volnou improvizací téměř šok! Této šestici skladeb dávám milosrdných 50%.

kapela 1

Sedmdesátiprocentní spokojenost mi způsobily čtyři písně. „Any Sight“ již nepostrádá naléhavost a oba výrazové póly, lyrický i expresivní, zde vytváří napětí; navíc bicí jsou až hypnotické. Sice základem songu „Na jih“ je jednoduchý popěvek, ale trio zde dokázalo vykouzlit až psychedelickou náladu. Svižná „Tak se neboj“ je sycena hustším rytmickým předivem a svěží gradací a konečně výrazně folkové „Cassiniho dělení“ s dominantní akustickou kytarou; takový komorní zvuk v kontextu celé desky působí vskutku osvěživě.

A máme tu konečně oněch pět výtečných adaptací, ale protože pouze adaptací, tak oceněných jen devadesáti procenty. Sedmý track „Nekňuba“ je ozdoben hutnou basovou linkou a sólovým partem bicích, jenž konečně naplno dokazuje hráčské umění Antalové. Devátý v pořadí, „Až zahřmí“, se vyznačuje crimsonovskou zvukovou hutností a tónovou hustotou, který umocňuje neobyčejně sugestivní text. A pak závěrečné tři písně „Why Cannot“, „Jednou“ a „Kobylky“ mají také společného jmenovatele: hutnost, naléhavost, dynamickou proměnlivost a gradaci, jež se vyrovnají původní dunajské předloze; ale k překonání mají pořád daleko…

A jde to vůbec?

Ostatně posuďte sami, celé album je k dispozici zde:

Related Posts

2 komentáře

  1. Helena Auerová

    Hmm, tak z alba mám zcela jiný dojem…a byl jste na koncertě? Jak tam to šlape, nádhera! Podle mě výborná deska…

    Odpovědět
    • Jan Hocek

      Pro vás výborná, pro mne dobrá. Na koncertě jim to šlape, ano, ale to je právě ono…tu energii se nějak nepodařilo dostat do nahrávky. To si myslím já, aniž bych snižoval kvality tria. A Dunaj mne provázel životem od konce 80.let, je to moje srdcovka…a to asi ovlivnilo můj nynější úsudek. A jen doufám, že Dunajská vlna neskončí jako pohrobci Dunaje…
      Pokojné, ponorné, smysluplné Vánoce!

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*