Tadeáš Haager je známým hudebním publicistou (Rock and Pop, TV pořad Paskvil, Radio 1, Radio Wave, vltavská Čajovna). V Kristových letech se rozhodl přejít na druhou stranu a riskovat tak ukřižování nesmlouvavým kritikem, jakým byl dosud on sám. Sympatický krok! A tak HAAGER natočil debutové sólové album pod názvem „NEW“, jež před měsícem vydal Indies MG…
Hmmm…
Stopáž alba není dlouhá, pouhých 37 minut a 47 sekund. Ale je až příliš dlouhá na to, aby se naplno odkryly slabiny, a příliš krátká na to, aby posluchače vtáhla něčím opravdu jedinečným, překvapivým, plnohodnotným. Mírně řečeno, Haager zůstal někde na půli cesty mezi koláží toho, co rád poslouchá, a autorsky originálními útvary, ať už se jedná o instrumentální intermezza či písně. Stmelení písňových forem naštěstí vydatně pomáhají zpívající (a také textující v angličtině) hosté, které Haager dobře zná díky kolaboracím s kapelami Kapitán Demo, Piano, Republic Of Two apod. Takže nejde, díkybohu, tak zcela o doslovný průšvih…
Hmmm…
V instrumentálkách pracuje Haager výrazně s ambientem a minimalismem, kdy nadýchanost, potemnělý trip-hop a rozjuchané repetice mísí až s dětskou naivitou. Na tom by nebylo nic špatného, koneckonců i Cpt.Beefheart byl jako dítě; jenže Haager svou hudbu neposolil ani špetkou, špetičkou originality. Zcela mu chyběla odvaha pustit se do něčeho neznámého, neomakaného, držel se jistoty až stařecké, byť šlo o první album, kdy většina opravdových tvůrců vstupuje na vlastní, i když nejistý led za každou cenu. Ze sedmi instrumentálních kousků lze pochválit alespoň vícevrstevatost a zneklidňující opar ve „Story About Volcano“ a závěr alba v podobě elektroakusticky útržkovité „Cars Passing By“…
Hmmm…
První dvě písně (track č.2 a 3) nejsou rozhodně mým šálkem kávy, ale nedá se jim upřít hitová ambice; však také „Drowning“ s hostujícím Jiřím Burianem (též producentem desky) vyšla jako první singl! Ony gospelové názvuky nejsou špatné. Avšak „Sunbed“ (plus Blacksheepboy) je skoro lunetická popárna s r´n´b příchutí, ale uznávám, že to má vskutku písňový tvar; až na to, že na stopáž skoro pět a půl minuty (nejdelší na albu) je to zoufale málo! Naštěstí je tady ještě trojice písní (respektive čtvrtina desky), které bych neváhal označit za povedené, ba dokonce povedené mimořádně…Track č.4 – „Click And Drop“, a to díky vkladu Mikoláše Růžičky (Republic Of Two); trip-hopové barvy i rytmus, dynamické proměny, plnokrevný vokál, psychedelická nálada, také snová atmosféra umocněná akustickým pianem. Track č.6 – „Back To Sleep Again“ se syrovým zpěvem Adriana T.Bella z The Prostitutes, směsí industriálních zvuků s lyrickými ambientními pasážemi a hymnickým finále v závěru. Track č.11 – „Atom“ s Jiřím Burianem a Jordanem Hájem (Peter Pan Complex) ozvláštňuje snaha o symfonický zvuk, přičemž protiklad beefheartovsky nakřáplého (posléze dokonce zlomeného) a narativně hlubokého zpěvu hostující dvojice vytváří neopakovatelnou náladu písně.
Hmmm…
Poněkud málo, mám ten neodbytný pocit!