Jazz & The City Salzburg 2015 – den čtvrtý, konec

Jazz & The City Salzburg 2015 – den čtvrtý, konec

Neděle 25. října byla předposledním dnem festivalu, kde na fanoušky zase čekalo zase 17 koncertů.

Hned první koncert, který jsem navštívil, mne zavedl za rakouskou partičkou DAVID HELBOCK TRIO (David Helbock: piano, Raphael Preuschl: bassukulele, Herbert Pirker: drums). Výtečný klavírista se nebál sáhnout po rakouské klasice a zahrál svojí verzi variací od Arnolda Schönberga, a to velmi povedeně. Přestože byla jejich hudba náročnější na poslech, než většina zbylého programu, tak si vysloužili velké ovace naplněného sálu. Myslím, že o nich ještě uslyšíme.

Následoval koncert ZIAD RAJAB TRIO (Ziad Rajab: oud, voice, James Wylie: saxophone, Kostas Anastasiadis: drums), u kterého jsem zjistil, že do sálu Kavernen 1595, který jsem považoval vždy za přeplněný, je možné dostat o několik dalších desítek posluchačů více – tentokrát seděli i na zemi mezi pódiem a první řadou. Ziad Rajab byl dalším z několika umělců tohoto festivalu hrající na úd. Přestože tomuto nástroji by slušel daleko intimnější prostor, tak trochu se podařilo zvukařovi docílit podobného zvuku i ve velkém sále. Přestože Ziad Rajab neoplývá virtuózními schopnostmi hry ani výrazným hlasem, funguje jeho hra a zpěv jako příjemné vyprávění „vypravěč“ (jen škoda, že z arabštiny znám tak číslice …). Navíc podpořené zajímavým složením uskupení – úd, saxofon a bicí a zároveň délkou skladeb (všechny spíše přes 20minut), převážně tvořené instrumentálními částmi. Toto trio si skoro vysloužilo ovace ve stoje (ale jen částečně).

Po těchto dvou uskupeních jsem si odskočil do největšího sálu festivalu Republic Theatre na BUGGE WESSELTOFT & FRIENDS (Bugge Wesseltoft: piano, rhodes, synthesizer, Erik Truffaz: trumpet, Ilhan Ersahin: saxophone, Joaquin „Joe“ Claussell: rhythms, percussion, Marius Reksjø: bass, Andreas Bye: drums). Musím přiznat, že přestože je Bugge Wesseltoft dost často úžasný, tak v tomto uskupení byly zajímavé pouze jeho divoké chvilky, ale zbytek byl příliš taneční … a pro mne byl výsledek zklamáním. Na druhou stranu jako čistě taneční kapela fungují výborně, jen nesmíte chtít něco navíc.

Chuť jsem si spravil hned vzápětí – HENRI TEXIER HOPE QUARTET (Henri Texier: double bass, Sébastien Texier : alto saxophone, clarinettes, François Corneloup : bariton saxophone, Louis Moutin: drums) s jeho skladbami věnovanými různým indiánským kmenům byl prostě úchvatný. Henri Texier obklopenými mladými hudebníky uměl navodit náladu nekonečných prérií, cvalu koní i jejich divokost. Moc příjemný zážitek.

Večer jsem završil duem CHRISTIAN FENNESZ & ARVE HENRIKSEN (Christian Fennesz: guitar, electronic, computer, Arve Henriksen: trumpet, piccolo trumpet, electronic). Už při příchodu jsem si říkal, jestli všichni ti posluchači vědí, na co jdou. Přecijen od tohoto Arve Henriksena lze čekat vše, jen ne hudbu pro masové publikum. Sál se sice nepřeplnil jako standardně, ale všech 300 sedaček se zaplnilo. Jejich kompletně improvizovaná kompozice byla pro mne osobně silným až vizuálním zážitkem (přenesly mne z klidných vod moře, na bouřící pobřeží, do hlučné loděnice/továrny až ke klidným vrcholkům hor – ostatní to ale jistě měli jinak) – sám pro sebe jsem si ji nazval Industrial Sea. Hudba to nebyla nijak exhibicionistická, spíše pomalá a velmi sesmičkovaná a určitě ne pro každé ucho – a to se ukázalo i na konci, v sále zústalo necelých 40 fanoušků, ale o to vroucnější aplaus. Po tomto představení mne opravdu mrzí, že neuslyším jeho projekt pro trubku a 3 dámské hlasy, který je na programu v pondělí. Také se můžete těšit na rozhovor s Arvem, pokud mi to technika poslouchatelně zaznamenala.

Tímto koncertem pro mne festival skončil. Byl to příjemný zážitek. Jediné, co považuji za jeho slabinu, byl chybějící prostor/stage/program cílově věnovaný experimentům a hudbě za hranou. Přestože i takové projekty tam k dispozici byly, ale velmi (zvlášť pro německy nemluvící návštěvníky). Tak uvidíme, jak se festival vyrovná se ztrátou hlavního dramaturga, který bohužel zemřel pár týdnů před zahájením. Ale rád bych se na toto místo za rok na další ročník vrátil.

Díky Salzburgu za Jazz & The City 2015!