V areálu bývalé textilní továrny Vonwiller v Žamberku (postavené v roce 1838), kde je nyní umístěna expozice motorismu a strojů, koncertovala 21.srpna v rámci 8.ročníku divadelního festivalu Ejhle, loutka! dnes již světoznámá kapela DVA z Hradce Králové. Tento dvoudenní festival, zaměřený především na loutkové divadlo, v malebném podorlickém městě organizuje komunita místní občanské společnosti Lay.no. Nedílnou součástí je i hudba, letos tedy vskutku hvězdná…
Jenže Dva, to jest manželé Bára a Jan Kratochvílovi, jako hvězdy ale rozhodně nepůsobí. Zůstali poctivými muzikanty a obyčejnými, vstřícnými lidmi, kteří rádi vystupují na alternativních kulturních akcích širokého záběru a na netradičních místech. A společně s Už jsme doma a PPU je patrně nejhojněji koncertující kapelou české alternativní rockové scény v zahraničí – vedle snad všech evropských zemí zavítala v rámci velkého turné také do Spojených států a Austrálie. I když stejně blízko jako k alternativnímu rocku má tato dvojice k nu-jazzu, experimentální elektronické hudbě či moderní world-music. Vydala tři výtečná alba (to poslední – loňské „Nipomo“ – již na vlastní značce Label Home Table), před třemi lety získala v San Franciscu na Festivalu nezávislých her cenu Excellence In Audio Award (jakéhosi „herního Oscara“) za nejlepší hudbu k počítačové hře Jaromíra Plachého „Botanicula“!
V bývalé tovární hale zazněl o půlnoci průřez všemi alby, nejvíce však písně z alb (vydaných Indies Scope) „Hu“ z roku 2010 (např. „Hap Hej“, „Huhu“, „Numie“ a „Tropikal Animal“) a ještě staršího „Fonók“ (třeba „Nunovó Tango“ či „Nanuk“). Bára Kratochvílová občas zpívala jako o život, místy až k vrcholům emotivní exaltovanosti a´la Diamanda Galás, většinou však ve velmi příjemné poloze, v níž evokovala tu Björk či Liz Fraser, onde Marlui Mirandu (zvláště v oněch exoticky znějících pasážích), dokonce dokázala přetavit rapově chrlený zpěv v joik, šamanský způsob zpěvu z Laponska. Její pódiová prezentace měla vůbec hodně blízko k jakémusi šamanskému rituálu, včetně pohybových a teatrálních kreací. Navíc je zdatnou instrumentalistkou, a to nejen na tradiční nástroje jako saxofon a klarinet, ale též na elektronický dechový nástroj EWI, oscilátor, hrnec a toy piano. Jan Kratochvíl je především znamenitý kytarista, ale ovládá též beatbox a elektronické doplňky, zvláště radiosampling a looping (samplování). Představuje pevný základ, jistotu na pódiu, kolem kterého krouží emotivně živá Bára. Obě polohy jsou vzácně vyrovnané a výborně se doplňují; vystoupení Dvou patří opravdu k tomu nejlepšímu, co lze na našich pódiích v současnosti slyšet!
Abyste si udělali jasnou představu, vezměte zavděk záznamem jednoho z jejich loňských koncertů:
