Velkoorchestrální pocta Mingusovi a Zrzavému
zvuk90%
kompozice "Charles Mingus"100%
kompozice "Jan Zrzavý"80%
obal a booklet100%
instrumentální úroveň90%
92%Overall Score

Téměř se rok sešel s rokem a po koncertním uvedení náročných orchestrálních kompozic na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové natočil EURORADIO JAZZ ORCHESTRA album! Po nedávno vydaném CD „Prague Six“ Concept Art Orchestra (u Animal Music) jde o další výjimečné album našeho velkokapelového jazzu. I když v tomto případě nejde tak úplně o domácí záležitost, byť obé spojuje autorský, aranžérský a dirigentský vklad českých hudebníků; jedenadvacetičlenný Euroradio Jazz Orchestra je sestaven z mladých hráčů (do 30 let věku) ze členských zemí Evropské vysílací unie (EBU). Tento projekt byl ale iniciován Českým rozhlasem, proto album, nazvané jednoduše „IN PRAGUE“, vychází ve vydavatelství Radioservis a jeho producentem je Václav Vraný, redaktor a dramaturg jazzových pořadů stanice Vltava.

Orchestr nemá ve svých řadách slovutné instrumentalisty, ale přesto se ve Studiu A Českého rozhlasu rozehrál k vynikajícímu výkonu. Může za to samozřejmě ona vášnivá taktovka Jana Jiruchy a silný hudební materiál, jenž po kompoziční stránce snese srovnání s vážnou hudbou. Album je sestaveno ze dvou čtyřdílných jazzových svit, mezi něž je vklíněna vokální skladba, inspirovaná folklórem.

cover 1Album otevírá Jiruchova kompozice „Charles Mingus“. „Právě přes jeho tvorbu jsem se totiž postupně propracoval až k vážné hudbě,“ vyjádřil se autor (mimochodem vyhledávaný hráč – trombonista – právě soudobé hudby). V úvodní větě (Animato prestissimo) se na vás skutečně valí ony mingusovsky typické orchestrální sazby, hutné, eruptivní, hrané až s živelnou energií; prolínání sekcí hodně nažhavené, s proměnlivou dynamikou a výrazovými skoky, ba přemety. To vše korunováno výtečným altsaxofonovým sólem Jaspera van Damme (Nizozemí). Druhá věta (Sostenuto) představuje lyrický pól Mingusova odkazu; i zde však přicházejí ke slovu vzrušující žesťové erupce a plnokrevné, vícevrstevnaté orchetrální souzvuky a v závěru typické kontrabasové ostinato s nečekanými výbuchy strun. V roli sólisty se zaskvěje britská trumpetistka Laura Jurd. Třetí část (Animato) má půdorys svižné dvanáctky, která se postupně zahušťuje a graduje, do níž je zakomponováno výrazově zašpiněné sólo trombónu (Andreas Rotevatn z Norska). Po orchestrální mase až na hranici únosnosti dojde k dalšímu prvku mingusovské orchestrace – k rozvolnění, v němž může doznít předchozí zvukový atak. Skladba tak může logicky vyústit v závěrečnou větu (Adagio sostenuto), sycenou lyrickými barvami a oparem žesťů i piana, nad nimiž se linou sólové chorusy basového trombónu (Adám Ladányi z Maďarska) a kontrabasu (Chorvat Zvonimir Šestak). Celá kompozice se ve finále přeleje do melancholických barev.

Po této vrcholně napsané i provedené svitě působí skladba „Jocul Tambalelor“ (Johnny Raducanu) trochu jako z jiného světa, naplno řečeno: nesedí mi tam. Rumunským folklórem ovoněná vokální paráda zpěvačky Eleny Mindru vyznívá proto jaksi naprázdno. Dovoluji si v této souvislosti malou radu: pusťte si ji až úplně na konec! Pak si naplno vychutnáte zpěvaččin příjemný hlas (i v poměrně zralém scatu), výrazné bicí (Matthias Ruppnig z Rakouska) a tenorsaxofonové sólo (Švéd Malin Wättring).

Problém mám také zpočátku se svitou „Jan Zrzavý“ z pera Štěpánky Balcarové (která mimochodem řídí výše zmíněný Concept Art Orchestra). V úvodní části (Sea Side) navzdory složitým sazbám působí skladba posluchačsky předvídatelně, v podstatě nevýrazně; sóla bicích a piana (Slovinec Gregor Ftičar) jsou ale excelentní. Také ženský vokál v následující větě (Dream) není nijak obohacující (a už vůbec ne překvapivý). Naštěstí orchestrální malby jsou ve své lyričnosti dostatečně nápadité a barevně rozmanité, navíc umně dynamizované (ve smyslu gradace). Sólo trumpetisty (Timothée Quost z Francie) náleží pak k těm nejzdařilejším. Další část (Homeland) přináší nádherný duetový part trubky (Štěpánka Balcarová) a trombónu (Štěpán Janoušek), samozřejmě s plnokrevným orchestrálním spodkem a výrazně tepající rytmikou. Finální věta (Unreality) s tleskáním v úvodu vyjadřuje hravost, radost, uvolněnost, a to i ve snadno zapamatovatelném motivu, jenž si můžete notovat. Vychutnejte si následná swingující sóla robustního tenora (Danh Tai z Německa) a zpěvné altky (Fin Ville Vannemaa), v závěru vás pak oblaží ellingtonovské barvy…

Jen houšť a větší kapky takových velkokapelových nahrávek!

http://www.dailymotion.com/video/x2yswvt

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*