coverDalší z CD v edici Composer Portraits, jež vyšlo díky pražskému Hudebnímu informačnímu středisku, přináší hudbu skladatele-autodidakta (taktéž dirigenta a flétnisty, ale to již vystudovaného) PETRA KOTÍKA, kterému vděčíme za festival soudobé hudby Ostravské dny. Ty letošní se již blíží a můžeme se těšit i na provedení jeho děl.

Petr Kotík se narodil 27.ledna 1942 do rodiny významného výtvarníka Jana Kotíka. Oženil se s kurátorkou Charlottou Pocheovou (dcerou Emanuela Pocheho a Herberty Masarykové), s níž po Srpnu 1968 emigroval do Spojených států. Ještě předtím však absolvoval hudební studia ve Vídni (1963-66) a po návratu do vlasti založil experimentální soubor QuaX, který se zabýval živou elektronikou. Zajímavá je v této souvislosti útlá knížka „Začátky Nové hudby v Praze 1959-64“, která vznikla na základě diskuse Petra Kotíka, Marka Kopelenta a Rudolfa Komorouse (a dodatečně pak s doplňujícími komentáři slovenského průkopníka Ladislava Kupkoviče) na Ostravských dnech v roce 2007. V USA pak založil soubor S.E.M.Ensemble a v roce 2005 komorní orchestr Ostravská banda, rezidenční soubor Ostravských dnů (ovšem koncertující i mimo rámec festivalu, a to třeba na Pražském jaru, taktéž po celé Evropě a Spojených státech). A tak není divu, že si Petr Kotík nebere servitky, co se týče soudobě hudebního ovzduší v Praze, jeho rodišti; toto metropole podle něj pokulhává i za Ostravou, kde působí již 15 let. Důkaz nezměrného úsilí tohoto umělce, který hudebně zkultivoval kdysi mourem zašpiněné město, jež žilo víceméně dechovkou či popem…

Třiasedmdesátiminutové album obsahuje pouze tři rozměrné kompozice. Každá reprezentuje jednu skladatelskou tvář Petra Kotíka. Tu orchestrální naplňuje mírou vrchovatou monolit pod názvem „Variations for 3 orchestras“, trvající více než 33 minut. (Na letošních Ostravských dnech zazní 23.srpna společně se slovutným Stockhausenovým arcidílem „Gruppen“!) Tato živá nahrávka pochází z berlínského festivalu MaerzMusik 2004. Janáčkův filharmonický orchestr, doplněný o hráče z New Yorku, Německa a Holandska (a rozdělený na tři ansámbly) dirigovali sám autor, Zsolt Nagy a Petr Vronský. Několikrát předělávaná a doplňovaná kompozice se ustálila na mnohovrstevnatém tonálním i atonálním toku, v němž slyším i Stravinského („Svěcení jara“), Nona, Ligetiho, Scelsiho, Šostakoviče (hlavně ve smyčcích) a Karla Husu („Hudba pro Prahu 1968“). V úžasně gradované materii nalezne potěšení i zarputilý jazzofil – občas vytane cosi jako Don Ellis ve stylu orchestrální „Electric Bath“! V závěru vás pak vzruší janáčkovské fanfáry…

Druhá skladba reprezentuje Kotíkovu vokální tvorbu – „Explorations in the Geometry of Thinking“ z let 1978-80 na albu zní jen v patnáctiminutovém výseku z původní dvouhodinové nahrávky S.E.M.Ensemble z roku 1982 (přičemž celá kompozice trvá 4 hodiny!). Jako text posloužila dvojsvazková kniha „Synergetics“ (pokud vím, tak v češtině nevyšla), již napsal americký vizionář R.Buckminster Fuller (1895-1983), hlásající spojení architektury s humanismem, ekologické využití obnovitelných energií apod. Až deset smíšených hlasů (včetně sopránových a kontratenorových partů ve stylu Hilliard Ensemble) zpívá především básnický text ze stěžejní části (ty jsou nazvány v souladu s názvy knižních kapitol) „Numerology“. Jde o nesmírně lahodný vokální tok, proměnlivý a neobyčejně pokorný, místy podbarvovaný ještě témbry především žesťových nástrojů…

Třetí, závěrečná kompozice představuje Kotíka jako mistra komorní tvorby – „String Quartet No.1 (Erinnerungen an Jan)“ z let 2007-12 (o délce 24:30 min.) byl natočen na koncertě v rámci Ostravských dnů 2012 a jeho interpretem je O.B.SQ (t.j.Smyčcový kvartet Ostravské bandy). Vyznačuje se jedinečnou monumentalitou témbrů, docílených hutným souzvukem smyčcových nástrojů s proměnlivou dynamikou a mikrostrukturálními změnami. Samozřejmě se smyčcový zvuk posléze rozvolní; rozdělí se do různě voleného kontrapunktického vedení nástrojových hlasů (dokonce s bachovskými názvuky). Ve své druhé polovině skladba zdrsní, zároveň však smyčcové nástroje dosahují nečekaných barev – violoncello občas zní jako viola da gamba, zaslechnete dokonce harmonium či akordeon, takže máte pocit, jako by se tu střetávala nová hudba s tou starou. V závěru se opět line homogenní témbrový veletok…

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován


*