Jazz-rockoví jezdci z Hradce Králové
zvuk80%
obal60%
hudební úroveň80%
repertoár100%
80%Overall Score

Od loňského roku působí na královéhradecké jazzové scéně dravá fusion kapela s příznačným názvem DRAGON´S BREW. Počátkem léta vydala debutové album s vtipným titulem „DRAČÍ JAZZDCI“, a to vlastním nákladem, respektive pod hlavičkou Victory Studio (což je volné sdružení tvůrců a kreativců, působící v Hradci Králové od roku 1992). Více než dvaačtyřicetiminutové CD potvrzuje naplno tvůrčí invenci členů kapely, především pak otce a syna Vyšohlídových.

Album kapela natočila v ustálené formaci – Jiří Vyšohlíd starší (klávesy), Jiří Vyšohlíd mladší (baskytary), Jan Bára (el.kytara), Vít Skalička (bicí), Štěpánka Mašatová (příčná flétna) a Kateřina Horáčková (tenorsax, občas alt). Toto složení vlastně představuje dva generační přístupy k elektrickému jazz-rocku 70.let, přičemž výsledné fusion se pohybuje v bouřlivých vodách někde mezi odkazem božského Jaca (myšlen samozřejmě Jaco Pastorius) a současným divočákem Garym Willisem (tento fenomenální basák založil např.kapelu Tribal Tech), z jehož autorské dílny Dragon´s Brew taktéž čerpají. Totiž sound kapely čím dál markantněji určuje široká škála baskytar i interpretačních stylů a způsobů hry mladého Vyšohlída, přičemž hlavním kompozičním základem je nápaditá improvizace všech aktérů. „Jiří Vyšohlíd jr. je takový zabiják, že kdyby chtěl, tak na tý base hmátne a všichni posluchači jsou na místě mrtví. Ještě, že se takový hmaty směj používat jen k sebeobraně…“ – takhle nedávno reagoval na vystoupení kapely rockový muzikant Martin Večeřa!

frontAlbum „Dračí jazzdci“ otevírá „Napalm“, společná autorská kompozice Vyšohlídů. A hned v úvodu na vás vyskočí parádní basové slapy a poté vás smetou sóla, přičemž hlavní motiv je navýsost výrazný, a tudíž patřičně nosný. Místo cody zazní „tak to jste mě, pánové, opravdu vodvařili!“ Jako bych to zvolal já! Willisova pecka „Bowlegged“ je sycena hutným funky, které se postupně přeleje v proud groovů. Vše korunují sóla el.piana (trochu nabluesovělého), titěrné kytary, saxu a virtuózní basovky. Baladická „Kratochvíle, kratochvíle“ z pera Vyšohlída sr. dokáže na ploše osmi a půl minuty udržet napětí a nepřetržité instrumentální jiskření, ochucené lyrickou flétnou a plnokrevným, výrazově bohatým spodním proudem. Tuto mistrovsky uchopenou, vzrušující baladu střídá sólová skladbička baskytaristy „Barrandien“, vícevrstevnatá, hravě melodická, virtuózní perla! Další autorský kus Vyšohlída jr. „Pigidick“ pracuje s jakýmsi hybridním zvukem ze starého sci-fi filmu, šmrncnutého večerníčkovou roztomilostí, který kapela posléze přetaví ve fusion jak stehno (antické bohyně…). Při zvolnění pak pohladí nádherná flétna. Kytarista navíc dosahuje typicky měkkých tónů a´la Grant Green. Beatlesovku „Revolution“ proloží protagonisté pestrými plástvemi jazzových sól a rockových riffů, aby se pak vzepjali k interpretačnímu majstštyku – tím je coververze slavného Shorterova „Footprints“. Myslím, že je to jedno z nejlepších adaptací tohoto moderního standardu, jež jsem měl tu možnost slyšet (a že jich nebylo málo!). Znamenité sazby dechů v souzvuku s el.pianem, valivě hutný spodek, výtečná sóla, vzrušený dialog basovky a bicích, energie, barvy a …poctivost! Tam není ani špetička vypočítavosti, úlitby, chladu; a přitom ctí kvality originálu. Album pak uzavírá humorná jazz-rocková miniatura „Dýchánek“.

Zde jsou čtyři ukázky z alba, o něž si můžete v případě zájmu napsat na tuto mailovou adresu: vysohlidjr@seznam.cz :

http://bandzone.cz/_82088?at=gallery&ii=1868388

2 komentáře

  1. Petr

    Album je neposlouchatelne, zvukove absolutni pruser, od pana Vysohlida starsiho coby zvuku mistra bych ocekaval opravdu vyssi kvalitu, ale timto to zabil. Basa je nahustena vsude – za kazdou cenu hrat technicky nabusene je ukazka toho ze je to spatne nekdy i mimo rytmus, funk se hraje jednoduse, ale ne jako ala Jaco Pastorius. Pan recenzent to moc vyvisuje, ale neni co, je to jen dalsi prumerna mistni kapela, ktera se za 10 let mozna vyhraje vyzraje, ale to uz asi sestava bude jina. Nejvice slabej clanek sou opravdu dechy, saxofon zni jak koza zere papir, vim ze ses jejich kamos a pises ale uz me to tvoje psani o kazdym projektu pro tento radoby tvarici se web nebavi. Mozna by jsi mohl zalozit svuj web o hradecky scene a bylo by to lepsi.

    Odpovědět
    • Jan Hocek

      Vyrážím ze sebe společně s mou třináctiletou dcerou: HUSTÝÝÝ!!!!

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.