Portugalští jazzmani versus italské filmové melodie
zvuk90%
obal a booklet90%
hudební úroveň80%
koncepce100%
90%Overall Score

Na prestižním nezávislém americko-španělském labelu Fresh Sound Records vyšlo pozoruhodné album jazzových adaptací slavných hudebních témat z italských filmů, především těch, jež zkomponovali Ennio Morricone a Nino Rota. Samozřejmě, není to nic neobvyklého, ale album „CINEMA & DINTORNI“, které natočilo portugalské trio CAVALLI-MONIZ-PINHEIRO, je v leččems jedinečné; na rozdíl od předešlých projektů se obejde bez arzenálu dechových a smyčcových nástrojů, a přesto zní plnokrevně ve výrazu, dynamice i barvách.

Vynikající lisabonský kontrabasista Massimo Cavalli není čtenářům JazzPortu neznámý – před necelými 2 roky jsem recenzoval jeho cele autorské album „Varandas do chiado“. V roce 2012 byl osloven Italským kulturním centrem v Lisabonu, zda by koncertně nezahrál italské filmové melodie a písně. Proto sestavil trio, v němž byl ještě talentovaný bubeník Jorge Moniz a vycházející hvězda portugalského jazzu, kytarista Ricardo Pinheiro (jenž se zviditelnil především nahrávkami s Chrisem Cheekem). Ve studiu se pak k nim přidali sice hostující, ale téměř na všech skladbách participující Laurent Filipe, zkušený trumpetista a křídlovkář, původem Brazilec, ale od svých 15 let již profesionálně hrající v Lisabonu (a též studující ve Spojených státech), a výtečný akordeonista Pedro Santos, proslavený z dua se saxofonistou João Pedrem Silvou.

cover-Titul alba „Cinema & Dintorni” napovídá (dintorni znamená okolí, to okolo), že Cavalli a spol. nezařadili pouze filmovou hudbu, ale také písně, které film mohou evokovat. „Tyto písně sice nejsou součástí soundtracků, ale klidně by mohly být,“ vyjádřil se Cavalli. „Já sám si je spojuju s nějakými obrázky, příběhy…“ Album otevírá „C´era una volta il West“, ona lyrická Morriconeho melodie z geniálního spaghetti-westernu „Tenkrát na Západě“ – tady s akordeonovými plástvemi a frisellovsky zabarvenou kytarou. Píseň Fabrizia De André „La Canzone di Marinella“ se vyznačuje typickou italskou melodikou, již ozvláštňuje davisovská trubka. (Trochu jsem pátral a zjistil jsem, že melodie této písně ve filmu nakonec zazněla – viz „Kráska z Říma“ z roku 1955!) Následuje slavný Rotův motiv z Felliniho majstrštyku „Amarcord“, kde je dominantní elektronicky zkreslená kytara ve stylu (pro změnu) Scofielda. Všichni aktéři se naplno vyřádí v Morriconeho „Il Clan dei Siciliani“ (jistě netřeba překládat), včetně jazz-rockově hutné kytary a elektrické basy. Z Rotovy pecky „Gelsomina“ z Felliniho filmu „Silnice“ tryská jazzová lyrika, přičemž uvnitř cítíte obrovské napětí, z něhož mrazí; ze sól akordeonu a kytary vzlíná melancholie. A další Nino Rota a Fellini, tentokrát svižná, až skotačivá skladba „Amore per tutti“ z filmu „Giulietta a duchové“ (1965). Nad groovy a posléze s bopovou silou swingují sólující kytara a kontrabas. Nastupuje opět lyrika, více než sedmiminutová balada Antonia De Curtise „Malafemmena“ s nádhernou kontrabasovou předehrou a s jímavými chorusy křídlovky, akordeonu a kytary. Hard-bopový rytmus, melodická křídlovka na jedné straně a vzkypělá kytara i erupce bicích na straně druhé, to vše zdobí slavný motiv z „Il Buono, il Brutto, il Cattivo“ (samozřejmě „Hodný, zlý a ošklivý“ a Morricone!). „Milostné téma z Kmotra“ je další perla – melodii nese zasmušilá trubka, posléze se rozehraje kytara (vrací se k frisellovskému okouzlení), akordeon a zasóluje si také kontrabas. Je vskutku co poslouchat i pro náročného jazzofila, to mi věřte! V písni „More“ z legendárního dokumentu „Mondo Cane“ (1962) si zaswinguje Laurent Filipe dokonce i jako zpěvák. Jazzmani na album zařadili také píseň „La Donna Cannone“, již napsal Francesco De Gregori, kterému se říká „italský Bob Dylan“, a učinili z ní skutečně krásnou baladu s výraznými akordeonovými barvami. Následují dva autorské vklady – Cavalliho bopovka „Winter In Paris“ s výživnou kontrabasovou jízdou a Pinheirova experimentální skladba „Isabel“ se špinavými vpády elektronických efektů. Album vrcholí rozpustile cirkusovým motivem Nina Roty pro slavný Felliniho film „8 1/2“ (1963), zakončený až syrově šumařsky…

Zde si můžete poslechnout ukázky z tohoto výborného alba:

https://muzoic.com/en/release/album/ricardo-pinheiro-jorge-moniz-massimo-cavalli-cavalli-moniz-pinheiro-cinema-dintorni

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*